Výzva.

S blogerkou Kristýnkou ( blog ) jsme se dohodly, že spolu začneme cvičit a žít zdravě. Není to úplně tak, že si říkáme, že potřebujeme, ale je to tak, že z toho máme dobrý pocit, že pro sebe něco děláme, snažíme se a to, že tohle dodržuje nás jen trošíčku posune dál a vykouzlí nám to lehký usměv na tváři a vytvoří to radost, která dokáže ovlivnit celý den. A proto jsme se rozhodly začít pro sebe něco dělat. Začít dělat něco pro své tělo, jíst trošku zdravě jenom na prázdniny, protože přece jen to, nezdravé patří mezi nejlepší a vyřadit to úplně, se nám zrovna nechce. Takže prázdniny jsou ideální čas, na to si říct a doufejme, že i dodržet tohle, protože přece musíme zářit v plavkách ne?

 

 

 

motivace musí být!:D

Sourozenecká láska.

Asi bych se nejdřív měla pozastavit k mé lásce k dětem. Každý říká, že děti jsou naše budoucnost. To asi ano, ale když mi těm dětem nepůjdeme dobrým příkladem, tak to podle mě moc dobrá budoucnost nebude.   

 

Best friends tag

     Dneska pro vás mám takový jiný TAG a to proto, že je tu se mnou bloggerka Kája (její blog najdete kliknutím tady) - má nejlepší kamarádka. Tagy tohoto tipu se většinou točí a proto napsat ho, to bude asi trošku problém, ale snad se s tím vypořádáme. Tak co těšíte se?:)

Make a wish.

„Padá hvězda, něco si přej!“

Upřímně, mě dost zklamalo, když mi na zeměpise řekli, že na noční obloze nepadají hvězdy, ale jakési šutry. Vždycky se mi líbila ta symbolika, že si něco přejete, i když víte, že se to nesplní. Líbilo se mi, jak jsem tomu jako malá věřila a na nebi vyhlížela, jestli něco spadne, a když jsem to propásla, vždycky jsem byla smutná, že se mi nesplní přání. Postupem se z toho stalo spíš jako něco co mě uklidnilo a brala jsem to za takovou malou naději. Že to malé světélko běhající, pro mě nespočitatelnou rychlosti po obloze je taková malá naděje a když už ne naděje tak něco rozhodně krásného. Něco tak malého, co rozzáří celou oblohu. Hvězdy co rozzáří celou oblohu a když jedna upadne je to přání. Přání malého človíčka co v to věří. Věří, že mu ta hvězdička splní jeho dětská přání.  A dospělí to vidí možná jako malý zázrak, zázrak, který jim možná, třeba jen možná, něco zlepší, i když v to vůbec nevěří. Teda aspoň většina. A pro lidi v mém věku? Pro většinu je výsměch, když řekneš, že si pořád něco přeješ, když padá hvězda, ale pro tu druhou část do, které nejspíš zapadám, je to automatická věc, kterou dělám, když vidím malinkou hvězdu padající z oblohy do neznáma.

Takže možná mi prostě bude pro příště stačit víc doufat.

Best of you!!

Lidé mají své špatné i dobré stánky. U některých jdou vidět obě, u některých jen ta špatná a u některých jen ta dobrá. Postupně, po nějaké době s člověkem, objevíš jeho zlé i dobré stánky, ale možná taky ne. Není to, ale ničí vina. Buď člověk nechce, abys ho znal a nebo mu ty neumíš dát tu plnou jistotu.

Když někteří lidé poznají ty špatné stránky, od lidí utíkají. Ale proč? Jen kvůli tomu, že u člověka objevili chyby? Nebo špatnou stránku? Jestli má ten člověk i dobrou stránku, nemůže být zas tak zlý, ne? Ano nikdy zlé převahuje dobr, ale co když ne? Proč člověka opouštíš, když tomu tak není. Zlé stránky má každý, jen se vždycky musíš dostat k tomu nejlepšímu z člověka. Nemůžeš si z člověka vytahovat to špatné, čekat na příchod jeho chyb a dívat se jen na to špatné. Musíš se podívat na všechno to dobré a nečekat na příchod chyb ani chyby nezazdívat, jen i přes ty chyby člověka milovat.

 

Čas sám pro sebe.

Každý má jednou za týden, měsíc nebo i delší dobu malou chvilku kdy potřebuje přemýšlet. Kdy potřebuje být sám a jen tak sedět tam, kde je mu dobře a rozmyslet si určité věci.

A mě taková chvíle popadla zrovna teď a jsem upřímně ráda, že mě popadla teď. Každopádně bych se s vámi o moje prožití této chvíle ráda podělila.

Když začali prázdniny, vůbec jsem nepočítala s tím, že se někdy budu doopravdy nudit. Ty chvíle, ale nastanou, když sedíte celé dny doma, protože vás bolí snad celé tělo a shlížíte nespočetně filmů tak, že už vás žádný nebaví. Když jsem se podívala z okna, zjistila jsem, že dneska je vlastně krásně a já tu sedím doma a dívám se na filmy, které tu budou pořád. Udělala jsem ze sebe člověka a šla ven. Sedla se ke stolku do zahrádky, dala si malinovku a jen tak chvilku seděla a přemýšlela.

Zrovna bylo krásné počasí. Vysoko nade mnou pluli po letní obloze nepatrné mraky a, přes ty mraky na obloze sem dosvitlo slunce, před kterým mě chránil slunečník. Mraky na obloze byli nehnutelné. Sedačka hřála, zpražená sluncem a kolem mě pofukoval vítr, o kterém by, jste docela určitě nevěděli. Sem tak kolem tebe někdo projde usměje se, pozdraví tě a zamává ti a ty jen ráda oplatíš a dál daruješ svůj úsměv. Doléhají tu zvyku uřvaného loskutáka, které mi snad poprvé v životě nevadí.  
 A až na ty neuvěřitelně otravné listy nějaké otravné kytky, kytky, které jsou jinak krásné, to bylo přímo dokonalé provětrání hlavy. Provětraní a ověřování mé dokonalé schopnosti -schopnosti být naivní.

Jen by bylo moc fajn nebýt tu sama, ale s někým s kým by se tu dalo smát.

Buď rád, že si rád.

Jo, je moc fajn se nad nimi někdy zamyslet.

Nedávno jsme o tomhle s kamarádkou uvažovaly a já vlastně při tom celém rozhovoru přišla na jednu věc, která by se dala do nekonečna rozvíjet, ale já vám ji povím jak nejstručněji a nejlépe dokážu.

Každý víme, že lidi mají svoje problémy a někteří mají úplně jiné problémy než my. Jsou to třeba doopravdy problémy jako třeba nemoci, problémy v rodině a podobné. A někteří z nás si řeknou, že problémy co řeší oni jsou oproti těm vážnějším problémům koniny. A proto přestanu svoje problémy řešit? Protože jsou menší než některých jiných lidí? Proto se o svoje problémy nezajímám a přemýšlím nad těma jiných lidí? Problémy se, kterýma neudělám nic jiného než, že jich budu litovat? Vaše lítost takovým lidem nepomůže! Jenže my jejich problémy nechápeme. Nemysleme si, nechápeme. My se neumíme vžít do jejich života a ani když by jsme chtěli, nemohli by jsme je úplně pochopit.

A že naše problémy jsou oproti jejich koniny? Možná, že naše problémy nejsou zase tak hrozné, ano lidi mají horší problémy, ale my můžeme být jenom rádi, že naše problémy nejsou horší a vetší. Buďme rádi, že naše problémy nejsou takové, ale přestat řešit svoje problémy jen kvůli tomu, že nejsou dostatečně velké a tak jsem hrozný člověk, že svoje problémy vůbec řeším? To je podle mě trochu blbost. Muže nám být takových lidí líto, snažit se podpořit, být jim oporou a být s nimi v nejhorším, ale z jejich problémy je nedostaneme a nevyřešíme je. A navíc svoje problémy řešit musíme, protože stejně jako cizích lidi, tak ty naše taky nikdo nevyřeší,

A ti ostatní kdo se nad problémy ostatních a vaše problémy nejsou zas tak obtížné, přestaňte svoje problémy zveličovat a snažte se lidem s problémy jakkoliv pomoc.