čtvrtek 31. července 2014

Balkon?!

Na začátek měsíce a jako vůbec první srpnový článek jsem si pro vás připravila myšlenkový článek:)
Balkon? Místo, které jsem vždycky měla ráda a vždycky jsem si ho přála mít na každé dovolené a všude kde jsem byla. Jen tam sedět s knížkou a číst a přitom pozorovat vše a já vždycky milovala tam jen tak sedět a sledovat.

FOTOBLOG 0.1

Na začátek článku, vám chci moc poděkovat za 2000 shlédnutí, moc si toho vážím:O <3 Jste skvělý!:)
Tak je tady už bohužel konec měsíce, ale konečně FOTOBLOG číslo 1. Už v děkovném článku za 1000 zobrazení jsem vám o tomto FOTOBLOGU říkala a hrozně jsem se těšila až vám ukážu fotky z celého července. Nejsou tu ani moc výlety, protože fotky, které vyšli doopravdy z našeho foťáku a obvykle je fotila já, těch za celý měsíc dost, něco kolem 60, ale není to nijak zaměřené jako to bude třeba příští měsíc. Ale teď už dost povídání a pojďte si prohlídnout fotky z prvního červencového FOTBLOGU.


středa 30. července 2014

Mezi řádky, mezi slovy.


Miluju psaní. A možná se ptáte proč, tak já vám to řeknu. Takže proč vlastně miluju psaní? Myslím, že docela dobrá otázka, když píšu blog. Takže se ptám sama sebe, proč vlastně miluju psaní a vždycky jsem se ptala a teď to vím! Protože, miluju, jak k sobě skládám písmena a slova. Z toho všeho vznikají věty a ty se kupí do řádků, takovou rychlostí, že zaplní celou stánku. Jen moje nápady a moje myšlenky tvořící moji fantazii a svět. Můžu napsat, co chci a zaplnit papír jakými slovy chci. Je to můj papír a jen moje myšlenky. Mé slova z mé hlavy, které mi nikdo nevezme, jen je muže přeložené na papíře přečíst.

úterý 29. července 2014

Letní den u vody.


Za tyhle prázdniny jsem jela poprvé k vodě asi před týdnem a od té doby jsem byla už asi pětkrát a vždycky bylo úžasně a bez ohledu na místo, ale s ohledem na myšlenky úplně stejně. Vyzkoušela jsem svoje nové plavky, do kterých jsem se zamilovala a konečně chytla trochu bronz. Vždy jsem plavala docela daleko, tak, že se mi lidi postupně zmenšovali, a dívala jsem se kolem sebe a pak dělala hrozné blbosti  a bylo mi jedno, co si o mě lidí myslí, jako mi to je skoro vždycky u lidí, které neznám. Prostě ty lidi, už nikdy někde neuvidím, takže mi může být jedno, jestli si řeknou blázen nebo absolutní cvok. Jsou rudniny, takže si chci za všech okolností užívat a blbosti ve vodě k tomu přece patří.

pondělí 28. července 2014

Lepší člověk.


O každých letních prázdninách se ze sebe snažím udělat lepšího člověka. Přijde mi správné přijít do nového roku jako nový lepší člověk, jenže mi nikdo moc nešlo se napravovat, ž tak psychicky, jakož jsou chyby a špatné vlastnosti člověka, protože ty jsou ve mně, a když je dostanu pryč, tak se změním. A já se nechci změnit, jen chci být v něčem lepší. A co to je za zlepšení letošní prázdniny? Mám dobrý pocit z toho, když mám všechny věci hezký uspořádané a žiju správně, dá se možná říct, že jsem trošku spořádaný člověk. A tyhle prázdniny, jsem se rozhodla, být lepší vlastně ve všem v čem to půjde a z čeho vím, že budu mít radost a hlavně teda v tom, žít nějak tak správně a být docela spořádaná a všechny věci dělat naplno, s chutí a připravená, bez nějakého ruchu. Takže myslím, že tohle je ta náplň letošních prázdnin. To, že potřebuju mít všechno napsané, mít v tom pořádek a dělat věci sjednoceně a žít dobře, mi možná trochu pomáhá, mám do všeho větší chuť a radost. Prostě se přes prázdniny jak říci „vyléčit“ z toho špatného co na mě přes celý rok padlo a nový rok jít do školy jako nový člověk. Lépe řečeno s čistou myslí, duší i tělem..

neděle 27. července 2014

Podceňování?!


Podceňování, věc, která mi v přehnaném množství u lidí vadí a hlavně, když je křivé a člověk si to neuvědomuje. Já sama sebe, asi jako každý, také dost podceňuju a dost, i když hodně lidí mi říká, že si takzvaně „ v dobrém slova smyslu věřím“. Jak jsem, ale už řekla, ve velkém množství to je mučící, ještě u člověka, na kterém vám záleží, ono tu zrovna u takového člověka mrzí.  Já mám takové dva druhy podceňování a to ještě rozděleno, ale jen malinko:


sobota 26. července 2014

Tag 0.3: Narozeninový TAG:)

Ahooj, dneska mám narozeniny, tak mě napadlo, že bych udělala narozeninový TAG!:)  Takže se pojďme se na to vrhnout, bez dalších řečí!:) Snad se vám bude líbit:)



pátek 25. července 2014

Fashion&Colour 0.1.

Jak jste si všimli, vymyslela jsem pro vás novou rubriku, která bude zaměřena na modu a barvy. Ano, uvědomuju si to, že jsem svůj blog, chtěla mít originální a tohle dělá spousta lidí, ale mě to začalo bavit, takže jednou začas přidám místo článku toto. Neříkám, že je to ošizení, ale mě to tak připadá, tak snad to jako článek na den bude stačit. Poslední dobou jsem si našla zálibu v kombinování oblečení. Ladit do sebe barvy, tak ať k sobě co nejvíc sedí. No a touhle zálibou se stal každodenní koníček. Vždy když jdu ven, tak si s barvy a oblečením hrozně ráda hraju, takže jsem se rozhodla, že vám některé vyfotím a ukážu.
Jako první outfit pro rubriku Fashion&Colour, jsem si vybrala červeno- černou makovanou sukni s gumou do pasu, se kterou si mamka dala velkou práci. Nejdřív to byly dlouhé a hodně staré i trochu potrhané šaty, ale já jsem si je ostřihla a mamka mi k nim našila gumu, aby mi pevně držela a je to moje nejmilovanější sukně. K tomu bílé uplé tílko s vykrojenou zadní stranou, což je ve skutečnosti můj dres na balet, ale to nikdo nemusí vědět:D Jako boty jsem zvolila růžové tenisky s béžovými tkaničky. účes je takový random, že ani nevím, jak jsem ho udělala, ale prostě jsem něco udělala a šla. K tomu všemu velká zelená kabelka na rameno s koženými poutky a spodkem.
Doplněk obličeje je perleťově červená rtěnka, kterou mám nejradši a růžový lak na nehty s stříbrnými třpytky. Tak snad se vám outfit bude líbit, zde jsou fotky:)

čtvrtek 24. července 2014

Šťastná.


Jsem dost pozitivní člověk, a co se týče problémů, tak v každé překážce hledám to dobré, to nad čím se můžu pousmát a ve všem hledám ten úsměv.  Ale vždycky jsem dokázala plakat. Plakat nad činy lidí, nad tím, že mi jakkoliv ublížili, nebo jen ublížili někomu, koho mám ráda. Dokázala jsem brečet, když jsem jen moc přemýšlela, protože mě všechno tak rozesmutnilo a slzy tekly hned. Ale teď, teď to nedokážu a ani to nechci dokázat. Můj úsměv je stálým výrazem na mé tváři, není falešný a na smutek ani pomyslet nechci. Ano, sem tam přijde ten moment, ale ten hned zmizí, protože pomyšlení na usměv a na věci co mě dělají šťastnou, jsou pro mě krásnější, takže ten chvilkový smutek z čehokoliv, hned nahradí smích.
 

středa 23. července 2014

Cesta vlakem.


Je to už asi týden možná i víc co jsem jela vlakem a tohle všechno mě napadlo, ale rozhodla jsem se vám tenhle pocitový článek napsat dnes, takže doufám, že se vám bude líbit.

 

úterý 22. července 2014

To dobré.


Každý z nás má životě něco dobrého. Něco pro něj, znamenající to nejlepší. To co vždy vykouzlí úsměv a udělá dobře. Nad čím se vždy musíte pousmát, protože víte, že to je to dobré, to je to správné které jste si vybrali hlavně srdcem. 

pondělí 21. července 2014

Nekonečné díky.

1000 zobrazení.


Dneska je to přesně měsíc, kdy jsem začala psát blog a před třemi dny jste mě obdarovali tolika zobrazení. 1,000 a já nevím, jak vám mám poděkovat. Možná si někteří řeknete, že to je jen tisíc, ale pro mě je neuvěřitelné nejen to číslo, ale hlavně za to, jak krátkou dobu blog píšu. Takže mě to hrozně potěšilo, když jsem před třemi dny přišla a na mém blogu bylo přes tisíc zobrazení a za každé poděkovat. A nejen to!

Děkuju vám, za každé vaše přečtení, komentář odběr, radu, kterou jste mi poskytli pro zlepšení a každý váš příspěvek ne můj blog, který mi pomohl k inspiraci. To je to co mi dává chuť dál psát. Vy! Doufám, že to bude jen a jen lepší, že to bude stále stoupat a můj blog, třeba i oslaví narozeniny. Děkuju vám za vaši účast.

A teď ta nudnější část. Rozhodla jsem se, koncem každého měsíce publikovat FOTOBLOG (originální název, vím, ale mě nějak sedl:D) a podle názvu je tedy jasné, že bude zahrnovat fotky. Moje fotky z celého měsíce k tomu nějaký popisek a tak. A také je tu možnost spřátelení blogu. Byla bych ráda, když by se někdo přihlásil, ale vůbec vás nenutím, je to jen nabídka.

neděle 20. července 2014

TAG 0.2: 25 otázek na tělo

Ahojte, první TAG co jsem dělala byl s nejlepší kamarádkou, tedy best friend TAG a dneska jsem dostala chuť napsat nějaký sama, takže jsem se rozhodla pro tento. Název jsem si domyslela, ale je jasné, že to bude spočívat ve 25 otázkách přímo na tělo, takže pevně doufám, že se vám bude líbit, něco nového se o mě dozvíte a najdeme si něco společného:)

1. Jak se jmenuješ?
Natálie, ale nasnáším když se mi tak říká, takže radši Natka, Natálka popřípadě sladce Natynka:D

2.Jaké jazyky ovládáš?
No tak samozřejmě češtinu, a potom angličtinu a němčinu.

3.Jak si vysoká a kolik máš roků?
Je mi 13 a měřím asi 15o cm, možná 149 nějak tak. Ano jsem maličká, uvědomuju si:D

4. Jakou máš barvu očí?
Se svými hnědozelenými sem fakt moc originál:D

5.Máš nějaké sourozence?
To mám a ne málo, ale ani ne moc. Mám dvě starší sestry a mladšího bratra. Někdy bych všechny nejradši zabila, ale jinak jsou nejlepší:D

sobota 19. července 2014

Zloděj & Roznašeč snů


Na nápad tohoto článku jsem byla vážně pyšná, přišlo mi to takové zajímavé, takže doufám jedině v to, že i bude. Tenhle článek měl být nejdřív jenom o zloději snů, ale proč do toho nezapojit i roznašeče našich snů.

Dokážete si představit něco, co se vám v noci škvírou v oknu protáhne do pokoje, tak tichounce, že nemáte možnost to zaslechnout. A udělá něco, co vám změní noc. Daruje vám to sen. A možná, ale jen možná s roznašečem přijde i zloděj, který vám sen, hned v zápětí po tom, co jeho ukázka ve vaší hlavě skončí, sen ukradne, tak, že si ho vůbec nepamatujete. Takže vám to nejdřív sen daruje, a pak sen oknem odnese do chladného nočního ovzduší a nechá ho rozpustit mezi mraky, tak že ho už nikdo nikdy neposkládá dohromady. Něco jako zloděj a roznašeč snu. Dokážete si to představit?

pátek 18. července 2014

Mastné vlasy.


Tento článek je pro můj blog trošku mimo čáru, ale proč to taky nezkusit a nepodělit se o zkušenost. Asi jako mnoho holek a možná i kluků, mám problém s mastícími se vlasy a to už delší dobu. Jako malé mi to bylo úplně jedno a umyla si vlasy, jen když mi mamka řekla. Postupem času jsem si je začala mýt ob den, to, ale po letech také nestačilo, takže jsem musela mýt každý den. Ještě teď si pamatuju, jaké jsem z toho měla asi v devíti letech trauma:D Mamka mi řekla, že to máme prostě v rodině, tak jsem se s tím jako správná holka srovnala a každý den si prostě myla vlasy.


čtvrtek 17. července 2014

Number 1.


Asi každý mnohokrát slyšel, že nikdo není dokonalý, a ona to je možná pravda, ale možná taky ne. Jak pro koho a z jakého uhlu se na to podíváte. Můžete být dokonalí pro jednoho člověka. Pro člověka, který vás tak vidí. Vidí vás dokonalého. Ale nikdy nemůžeme být dokonalí pro všechny. Pro každého je jiná míra dokonalosti. Jiné dovednosti, vlastnosti, vzhled.. Takže je na nás, jak se na to díváme. Můžeme být dokonalí, pro jednoho člověka, ne pro všechny, ale i ten jeden člověk je obvykle ten nejdůležitější, a to je myslím hlavní. Být dokonalí pro něj, jiný ti můžou být vlastně jedno. Co tím získáš být dokonalý pro všechny? Fájn pocit, se kterým naložíš jak? Nijak.

středa 16. července 2014

Proč to dělat jednoduše, když to jde složitě.


Lidé jsou zvláštní bytosti. Stěžují si, že život je až moc těžký, ale když je na výběr pohodlná cesta bez překážek a zbytečných kopců a cesta plná kamení a vyčerpávajících stoupajících vrcholů, vyberou si tu druhou. Proč? Asi, že tu druhou možnost nevidí nebo jí nerozumí.? Nevím.. Možná, že jen neví, že tu ta druhá možnost je. Neříkám, že to je chyby lidí, jen je to taková naše zvláštnost, kterou máme vnuknutou do sebe.

úterý 15. července 2014

Upřímnost není to samé co nadávka.


Je rozdíl mezi upřímností a nadávkou, ale zaleží na tom, jak to člověk podá, jak ti to celé řekne.

Upřímnost by měla být rada, pomoct od člověka, kterému na vás obvykle záleží. Je to jejich pomoct k tomu jak být lepší. Je to jejich názor, který nevnucují, jen ho říkají. Je to věc, se kterou vám chce člověk pomoct.

Nadávka, je je něco s čím vám chce člověk úmyslně ublížit a asi rozhodně ne pomoct. Věc, která vás má bolet.

Problém je, že mi všichni okolo, už tou falešnosti jsme obklopení tak, že už i tu upřímnost vnímáme jako urážku, jako úmyslné ublížení a ne pomoc.  Ano člověk, který je někdy upřímný a neumí to podat a říct, je to obvykle vnímaná jako urážka, ale už je jen na člověku jestli si to přijme jako urážku a bude mu to líto a mrzet ho to, nebo to bude upřímnost a vezme to jako radu.

Ale je rozdíl, když ti člověk mile řekne, že tohle tričko se nehodí k téhle sukni, než když ti řekne, že dneska vypadáš hrozně.

pondělí 14. července 2014

Na celý život.


Některá rozhodnutí, které v životě učiníme, jsou na celý život. Celý život nás povedou, budou s námi a ať už budou znamenat jen naši minulost, nějak nám do života zasáhly a změnily ho. Budeme s nimi žít vždy a potřebuje to pořádné rozmyšlené, nějaké to plné odhodlání a i radost do toho, věc činit. Takové rozhodnutí je třeba střední a vysoká škola, práce, ale i manželství. Moji rodiče nedávno slavili 21. Výročí svatby a víte co? Jsou spolu šťastní. Jde to vidět, v očích a v úsměvu, který si ráno věnují, když se vzbudí. Všechno těžké spolu překonají a to i nás čtyři děti. A já jsem ráda, že to je tak, jak to je. 

neděle 13. července 2014

Nesprávný čas.


Nevím, jestli to je zrovna citát, ale někde jsem slyšela, že život nám dá facku, když se začínáme cítit dobře. Já osobně vám to nemůže dosvědčit se žádným vážným případem, ale podle lidi kolem sebe a někdy i podle mě, bych řekla, že na tom nějaká pravda je. 
 
 

sobota 12. července 2014

Má myšlenka.


Nedávno jsem přepsala jednu svou myšlenku na papír, papír zmuchlala a někam zahodila, ale když jsme teďka stěhovali, našla jsem ten papír a tu myšlenku se vám rozhodla předat. Pochopím, když mi řeknete, že já ty věci nemám co chápat a vůbec jim nerozumím, ano nerozumím jím, ale prostě mě ty myšlenky napadají a já nemám důvod a vlastně ani právo k tomu je nějak odstranit, takže se s vámi chci o moji myšlenku podělit a doufám, že mi napíšete, co si o tom myslíte a bude se vám to líbit. 

 


 

pátek 11. července 2014

Projížďka na kole.


Dneska jsem si s kamarádkou užila prázdniny správňácky a vydaly jsme se na projížďku na kole do přírody po stezce. Pro mě je takováhle projížďka na kole mnohem lepší užití prázdnin než sedět doma a dívat se jak se stromy ve větru hýbají. Radši půjdu ven a podívat se na všechno pořádně.
 
 
 


 

čtvrtek 10. července 2014

Výzva.


S blogerkou Kristýnkou ( blog ) jsme se dohodly, že spolu začneme cvičit a žít zdravě. Není to úplně tak, že si říkáme, že potřebujeme, ale je to tak, že z toho máme dobrý pocit, že pro sebe něco děláme, snažíme se a to, že tohle dodržuje nás jen trošíčku posune dál a vykouzlí nám to lehký usměv na tváři a vytvoří to radost, která dokáže ovlivnit celý den. A proto jsme se rozhodly začít pro sebe něco dělat. Začít dělat něco pro své tělo, jíst trošku zdravě jenom na prázdniny, protože přece jen to, nezdravé patří mezi nejlepší a vyřadit to úplně, se nám zrovna nechce. Takže prázdniny jsou ideální čas, na to si říct a doufejme, že i dodržet tohle, protože přece musíme zářit v plavkách ne?
 
 

 
motivace musí být!:D

středa 9. července 2014

Sourozenecká láska.


Asi bych se nejdřív měla pozastavit k mé lásce k dětem. Každý říká, že děti jsou naše budoucnost. To asi ano, ale když mi těm dětem nepůjdeme dobrým příkladem, tak to podle mě moc dobrá budoucnost nebude.   

 

úterý 8. července 2014

Best friends tag

     Dneska pro vás mám takový jiný TAG a to proto, že je tu se mnou bloggerka Kája (její blog najdete kliknutím tady) - má nejlepší kamarádka. Tagy tohoto tipu se většinou točí a proto napsat ho, to bude asi trošku problém, ale snad se s tím vypořádáme. Tak co těšíte se?:)

pondělí 7. července 2014

Make a wish.


„Padá hvězda, něco si přej!“


Upřímně, mě dost zklamalo, když mi na zeměpise řekli, že na noční obloze nepadají hvězdy, ale jakési šutry. Vždycky se mi líbila ta symbolika, že si něco přejete, i když víte, že se to nesplní. Líbilo se mi, jak jsem tomu jako malá věřila a na nebi vyhlížela, jestli něco spadne, a když jsem to propásla, vždycky jsem byla smutná, že se mi nesplní přání. Postupem se z toho stalo spíš jako něco co mě uklidnilo a brala jsem to za takovou malou naději. Že to malé světélko běhající, pro mě nespočitatelnou rychlosti po obloze je taková malá naděje a když už ne naděje tak něco rozhodně krásného. Něco tak malého, co rozzáří celou oblohu. Hvězdy co rozzáří celou oblohu a když jedna upadne je to přání. Přání malého človíčka co v to věří. Věří, že mu ta hvězdička splní jeho dětská přání.  A dospělí to vidí možná jako malý zázrak, zázrak, který jim možná, třeba jen možná, něco zlepší, i když v to vůbec nevěří. Teda aspoň většina. A pro lidi v mém věku? Pro většinu je výsměch, když řekneš, že si pořád něco přeješ, když padá hvězda, ale pro tu druhou část do, které nejspíš zapadám, je to automatická věc, kterou dělám, když vidím malinkou hvězdu padající z oblohy do neznáma.

Takže možná mi prostě bude pro příště stačit víc doufat.

sobota 5. července 2014

Best of you!!


Lidé mají své špatné i dobré stánky. U některých jdou vidět obě, u některých jen ta špatná a u některých jen ta dobrá. Postupně, po nějaké době s člověkem, objevíš jeho zlé i dobré stánky, ale možná taky ne. Není to, ale ničí vina. Buď člověk nechce, abys ho znal a nebo mu ty neumíš dát tu plnou jistotu.

Když někteří lidé poznají ty špatné stránky, od lidí utíkají. Ale proč? Jen kvůli tomu, že u člověka objevili chyby? Nebo špatnou stránku? Jestli má ten člověk i dobrou stránku, nemůže být zas tak zlý, ne? Ano nikdy zlé převahuje dobr, ale co když ne? Proč člověka opouštíš, když tomu tak není. Zlé stránky má každý, jen se vždycky musíš dostat k tomu nejlepšímu z člověka. Nemůžeš si z člověka vytahovat to špatné, čekat na příchod jeho chyb a dívat se jen na to špatné. Musíš se podívat na všechno to dobré a nečekat na příchod chyb ani chyby nezazdívat, jen i přes ty chyby člověka milovat.
 

pátek 4. července 2014

Čas sám pro sebe.


Každý má jednou za týden, měsíc nebo i delší dobu malou chvilku kdy potřebuje přemýšlet. Kdy potřebuje být sám a jen tak sedět tam, kde je mu dobře a rozmyslet si určité věci.

A mě taková chvíle popadla zrovna teď a jsem upřímně ráda, že mě popadla teď. Každopádně bych se s vámi o moje prožití této chvíle ráda podělila.

Když začali prázdniny, vůbec jsem nepočítala s tím, že se někdy budu doopravdy nudit. Ty chvíle, ale nastanou, když sedíte celé dny doma, protože vás bolí snad celé tělo a shlížíte nespočetně filmů tak, že už vás žádný nebaví. Když jsem se podívala z okna, zjistila jsem, že dneska je vlastně krásně a já tu sedím doma a dívám se na filmy, které tu budou pořád. Udělala jsem ze sebe člověka a šla ven. Sedla se ke stolku do zahrádky, dala si malinovku a jen tak chvilku seděla a přemýšlela.

Zrovna bylo krásné počasí. Vysoko nade mnou pluli po letní obloze nepatrné mraky a, přes ty mraky na obloze sem dosvitlo slunce, před kterým mě chránil slunečník. Mraky na obloze byli nehnutelné. Sedačka hřála, zpražená sluncem a kolem mě pofukoval vítr, o kterém by, jste docela určitě nevěděli. Sem tak kolem tebe někdo projde usměje se, pozdraví tě a zamává ti a ty jen ráda oplatíš a dál daruješ svůj úsměv. Doléhají tu zvyku uřvaného loskutáka, které mi snad poprvé v životě nevadí.  
 A až na ty neuvěřitelně otravné listy nějaké otravné kytky, kytky, které jsou jinak krásné, to bylo přímo dokonalé provětrání hlavy. Provětraní a ověřování mé dokonalé schopnosti -schopnosti být naivní.

Jen by bylo moc fajn nebýt tu sama, ale s někým s kým by se tu dalo smát.

čtvrtek 3. července 2014

Buď rád, že si rád.


Jo, je moc fajn se nad nimi někdy zamyslet.

Nedávno jsme o tomhle s kamarádkou uvažovaly a já vlastně při tom celém rozhovoru přišla na jednu věc, která by se dala do nekonečna rozvíjet, ale já vám ji povím jak nejstručněji a nejlépe dokážu.

Každý víme, že lidi mají svoje problémy a někteří mají úplně jiné problémy než my. Jsou to třeba doopravdy problémy jako třeba nemoci, problémy v rodině a podobné. A někteří z nás si řeknou, že problémy co řeší oni jsou oproti těm vážnějším problémům koniny. A proto přestanu svoje problémy řešit? Protože jsou menší než některých jiných lidí? Proto se o svoje problémy nezajímám a přemýšlím nad těma jiných lidí? Problémy se, kterýma neudělám nic jiného než, že jich budu litovat? Vaše lítost takovým lidem nepomůže! Jenže my jejich problémy nechápeme. Nemysleme si, nechápeme. My se neumíme vžít do jejich života a ani když by jsme chtěli, nemohli by jsme je úplně pochopit.

A že naše problémy jsou oproti jejich koniny? Možná, že naše problémy nejsou zase tak hrozné, ano lidi mají horší problémy, ale my můžeme být jenom rádi, že naše problémy nejsou horší a vetší. Buďme rádi, že naše problémy nejsou takové, ale přestat řešit svoje problémy jen kvůli tomu, že nejsou dostatečně velké a tak jsem hrozný člověk, že svoje problémy vůbec řeším? To je podle mě trochu blbost. Muže nám být takových lidí líto, snažit se podpořit, být jim oporou a být s nimi v nejhorším, ale z jejich problémy je nedostaneme a nevyřešíme je. A navíc svoje problémy řešit musíme, protože stejně jako cizích lidi, tak ty naše taky nikdo nevyřeší,

A ti ostatní kdo se nad problémy ostatních a vaše problémy nejsou zas tak obtížné, přestaňte svoje problémy zveličovat a snažte se lidem s problémy jakkoliv pomoc.