Nedělní dopočinek 0.3. - Zpátky do školy.

Nejde si toho nevšimnout, když všude v tescu už to mají snad od začátku prázdnin. Ne promiňte, od druhého týdne prázdniny, nemůžeme jim takhle křivdit. Ale vždycky to bylo tak daleko, ale teďka? Jakože zítra škola, co? Nechci si představit to vstáváni, to bude úplné mučení!!

FOTOBLOG 0.3 - Chorvatsko ♥♡

Ano, konečně, ten dlouho slibovaný Fotoblog, je konečně na zde.!! A tradáá obsahuje 100 fotek! Doufám, že vás to neodradí!!

Večerní plavání!?!

Vždycky jsem si přála, ať ž u moře nebo jenom u vody jít večer plavat. Ale nikdy se to neuskutečnilo. Nikdy jsem neměla něco, co by mě k tomu dohnalo, nebo to možná byl strach, nějaká brzda, která potřebovala oddělat, abych to udělala. Vždycky jsem se bála té tmavé vody, do které nevidím. Že nevím, co je pode mnou. Bála jsem se té tmavé vody a jediného světla, které vyházelo z lamp. Takže jsem potřebovala přenést se přes svůj strach a nevěděla jsem jak. Ale o letošních prázdninách jsem přes svůj strach přešla. A dokonce dvakrát. A to co mě přes práh strachu přeneslo, byla spontánnost…

 

Poslední den u moře!?

Nevím, jestli vám tu chci zrovna do podrobná povídat o mém posledním dnu dovolené. Mohla bych povídat spíše o tom posledním, celém dnu dovolené, než úplně posledním, protože ten nebyl, kromě jídla a loučení s mořem nijak záživný. Ale chci v tomhle článku i celou dovolenou zhodnotit a říct vám věci, pro které se mi nechtěl vytvářet celý článek. Takže ve článku se hlavně dočtete celé zhodnocení a takové ty hlavní zážitky)

Další z mnoha.

Být další z mnoha? To je vlastně každý. Všichni jsme jen další z milionů lidí na této planetě, z výšky tak snadno přehlédnutelný a pro ostatní lidi, tak nevýrazný. Ale já vám tady nechci kazit náladu a nebýt optimistická, protože jsem vždy optimista a nechci si to kazit a už vůbec né vám. Tohle je možná realistické, ale spíš bych to přiřadila k té skupině pesimistů.

Pořádný dpočinek aneb relax u moře.

Už jsem upřímně potřeboval si nějakým způsobem, jiným způsobem, odpočinout. Nebo jsem prostě potřebovala pryč z ruchu města. Vypadnout, protože, každé auto, každý semafor a všechno mě hrozně vytáčelo a já už potřebovala odjet, tam si odpočinou, přitom si užívat a vyčistit si hlavu. A co si budeme povídat, taky se trochu opálit a to mi centrum Prahy moc nedovolí. A tady u moře se mi relaxuje úplně nejlíp, jak taky jinak, slabý větřík, šum moře a vlny do kterých se pletou všechny představy, slunce a absolutný klid.

 

Na malou chvilku andělem.

Ano, na malou chvilku andělem by chtěl být každý. Chvilku být ta dobrá a smyšlená bytost s křídly, která každému pomáhá a každý chce dělat lidem radost. A být andělem k tomu vlastně docela vypomůže. Já samozřejmě nebyla a vlastně nejsem, ale spojila jsem dvě věci, co chci a plus jedna věc co mě baví a bylo to hned. Být andělem, mít novu fotku plus focení. Takže jsem se rozhodla udělat si křídla z papíru, oblepit je vatou a na malou chviličku se stát tou dokonalou bytostí s čistou duši bez hříchu a nadýchanými křídli, které umožňují vzlet. A tady máte výsledek.

 

Fashino&Colour 0.3

Tak jsme se po dlouhé době sešli u dalšího díl rubriky Fashion&Colour. Jak jste mohli číst v minulém díle, tenhle outfit, se mi vážně zamlouvá. A doufám, že se bude líbit i vám. Napište mi dolů do komentu co si o něm myslíte, budu moc ráda. A teď už se na to pojďme vrhnout.

 

U moře je fajn-Chorvatsko

Musím uznat, že se mi tu nápady na články moc nehrnout a články co mám napsané podle mě vůbec nestojí za to.. Asi protože, když si sednu na balkon a začnu psát, jen se dívám na moře a prsty mi nějak nepřiléhají k písmenkům klávesnice. Asi jsem si odvykla nebo já netuším, ale nic mi nezabrání k tomu vám napsat článek, na který se nejvíc těším, protože už je to skoro povinnost. Povinnost, kterou udělám moc ráda.

Zklidněni z auta.

Jsem naprostý milovník jízdy autem, takže skoro čtrnáct hodin cesty k moři pro mě byla úplná slast.

Je to moje nejlepší roztřízení myšlenek a místo, kde mě napadá nejvíc možných věci. Vždycky mi to dá něco nového. Ať už jen chabý nápad, nebo nějakou krásnou představu, dobrou náladu a nebo třeba pravý opak. Ale cítím se tu v bezpečí. Nic na mě nemůže. Žádný venkovní déšť ani smršť aut mířících se kolem a vedle nás. Cítím se tu v naprostém bezpečí a s nohama na okně a jídlem po roce naprosto v pohodě.

Nedělní odpočinek 0.2

Vítám vás u druhého dílu nedělní, odpočinkové rubriky! A taky vás zdravím přímo od krásně dokonalého moře.

Hlásím se vám z Chorvatska, přímo se to jmenuje Drevník a víte co je nejvíc husté? Mají to napsané i na popelnicích:D Moc hezké!:D

FOTOBLOG 0.2

Ahojte zlatíčka:)

Jako za prvé vám chci poděkovat za dalších tisíc shlédnutí, tentokrát jsme u 3000. Ani nevíte jak moc mě to těší!.)
Tak konečně tu pro vás mám připravený dlouho slibovaný FOTOBLOG. Za tento měsíc uvidíte dva, tohle je teda ten jeden logicky Natálko, že,  a jeden bude z Chorvatska, který můžete očekávat na konci srpna. Připravte se, že tenhle FOTOBLOG bude hlavně plný jídla, ano jsem milovník a všechno co se mi líbí vyfotím a to jsem s tím focení jídla začala před týdnem. Těchto fotek je určitě hodně a to to jsou jen dva týdny a pár jích mám ještě ve foťáku, takže to není zcela všechno a zbytek můžete očekávat v příštím FOTBLOGU!:) Jak říkám, tyto fotky nejsou na nijaké téma, ale je tam hlavně jídlo a nové věci, random fotky a fotky co jsem nafotila s křídly. Dovolila jsem si sem dát fotky se sestrou, bratrem a bloggerkou Kristýnkou. No a teď už k těm fotkám, doufám, že se vám budou líbit!:)

Čekání?!

Je už v celku jedno zda čekáte, až vám přijede autobus, až přijde kamarádka nebo kamarád na sraz a má zpoždění a nebo čekáte až se konečně dodělá oběd, protože máte ukrutný hlad. Jako vždy. Ale co to vlastně to čekání způsobuje? Ano většinou jsme netrpělivý, naštvaní a nebo někdy dokonce i smutní. Tohle je, ale to čekání co si zažil každý. Zná to, řekla bych, každý kdo tohle čte, ale i lidi co tohle nečtou a asi ani nikdy nebudou. Známe to, všichni. Já, ale nechci mluvit o čekáním takovém chci mluvit o trošku jiném.

 

Tichá oslovení.

Mluvím na tebe, ale ty ě neslyšíš, volám, přímo řvu, ale ty mě nevnímáš, i když mě už dochází hlasivky. Bolí mě v krku z toho, jak na tebe křičím a ty se za mnou ani neotočíš. Neusměješ se, jen se díváš jinak, a nebo dokonce na mě a neodpovídáš a já si přijdu jako naprosto zavržený člověk. Tebou zavržený člověk. Mluvím na tebe a naivně myslím, že mi odpovíš.

Z jiného světa.

Asi jako každý člověk mám své představy a mohli jste se o tom dočíst i v jednom mém článku. Moje představy jsou vždycky dlouhé a proto, abych si je pamatovala si je píšu. Píšu si je do deníku a píšu e jako kus knihy. Jako by někam patřili, byl tu kus života, prostě úryvek knihy. Možná, aby se to líp četlo,dalo se to představit a asi mi nebylo za moje naivní představy tak trapně. Moje představy jsou, ale naivní, jen z půlky. Neumím si představit věci, aby tam nebylo aspoň známe místo, osoba a událost. Takže vlastně jedna část zas tak naivní není, jen je to přikreslené. Jen je to to, co chci, aby se stalo a na tom není nic špatného.

Hloupá sranda

Sranda, ano vždycky je fajn se zasmát, udělat si z někoho či něčeho srandu a říkat věci co druhé rozesmějí. To je přece vždycky fajn. Ano, i sarkasmus, ironie a všechno tohle. Zasmějeme se a jdeme dál. Ale co, když vás taková sranda zabolí. Nemluvím o to, když se dva lidi nebo skupina lidí nemají rádi a na úkor jiných se jím smějí. Ale o tom, když lidi co vás mají rádi, a vy máte rádi je, se vám smějí. A ne jen tak jednou, ale když si z vás dělají hloupou srandu. Když se jako přátelé smějí věcem, které vás buď bolí a nebo už to není vtipné. Opakovaný vtip přece už není vtipem.

Nedělní odpočinek 0.1.

Ahojte drahoušci!:)

Chtěla bych vám představit mojí novou rubriku. V pořadí je už třetí a co od této rubriky očekávat? Je to rubrika vycházející v neděli a ne asi každou neděli. Já jsem měla v plánu mít článek každým dnem a do téhle doby se mi i dařilo, ale nedávno mě napadlo tohle. Neděle je přece den odpočinku a je potřeba některý den, kdy by jste mohli přečíst zbylých 6 článku z uplynulého týdne. Takže buď bude v této rubrice nějaký random post, ve kterém bude náplň zbylého týden, nějaké ty plány a tak, nebo nebude nic, jenom bude blog sdílen, aby jste si mohli přečíst 6 zbylých článků. Takže, abych najeli na náplň tohoto článku a celé rubriky pojďme se do toho pustitJ

Bujná fantazie.

Řekla bych, že to zná úplně každý a je jedno jak jí umí ztvárnit, nebo jestli píše blog nebo jestli se s tím jakkoliv zabírá. Ale zná to každý. Každý zná ty tajné nebo i netajné a projevené představy, které nás buď pozitivně naladí, nebo úplně zabíjí. Něco co se u nás vytváří, je to obvykle něco, co zažít chceme, nebo představa, kterou si potřebujeme představit, abychom si uvědomili, co přesně nechceme. Ale myslím, že to jsou obvykle věci, které chceme. A v mém případě, většinou, co se nikdy nestane. A skoro vždy ke svým představám potřebuju podmět. Ale bujná fantazie se dá určit i k psaní knížek a v tomhle, ale já bych spíš chtěla mluvit o těch představách vlastních, ze života, o tom, co všechno si dokážeme představit, co všechno dokážeme vymyslet a jak do toho všechno dokážeme zapojit. Co všechno si dokážeme vymyslet a jak hodně myšlenek dokážeme ztvárnit.

 

Střípky smutku.

Po dlouhé době tu máme zase něco co vás asi né zrovna pozitivně naladí, ale píšeme přece to co cítíme. Po dlouhé době, ke mě zase dorazil smutek, možná, že už po té dlouhodobé radosti, jsem potřebovala něco co by mě zase smetlo dolů, srazilo na kolena a utrhl křídla radosti a osvobození.

 

 

Svodoba?!

Dneska jsem se rozhodla napsat článek o svobodě, protože když jsem nad tím uvažovala, napadlo mě dost věcí, které si možná jen tak bez myšlení někdo neuvědomí. A doufám, že některým tímto článkem někomu otevřu oči a nebo vám aspoň dokážu, že vaše myšleni o svobodě je podobné. Nikomu tady nechci moudřit jak do svobody tak do vlastních práv, je to jen celkově co mě k lidské osobě napadlo.

Award Liebster TAG (TAG 0.4.)

Ahoj drahoušci:)
I ke mě už se dostal tenhle typ tagu a byla jsem nominovaná asi 6 bloggery a jsem vám všem, co jste mě nominovali vážně vděčná, hrozně moc si toho vážím:) Ale naposledy mě nominovala bloggerka Sarah Rose, a navíc mám její blog ráda a přijde mi hodně sympatická, takže jsem si vybrala že se budu řídit jejími otázky a chci ji moc poděkovat, že si při nominaci vzpomněla zrovna na mě:)

Tak a tady máte pravidla:

1. Poděkuj blogerovi, který vás nominoval.
2. Napiš 11 faktů o sobě.
3. Odpověz na 11 otázek, které si dostal/a.
4. Nominuj 11 blogerů s méně než 200 odběrateli, aby odpověděli na tvých 11 otázek.

Zdravá výživa.

Už mnohokrát jsem zmiňovala, že se snažím jíst zdravě a i když to není úplně každodenní, snažím se, a jak tak projíždím blogy, zjišťuju, že vůbec nejsem sama a zdá se mi, že takových lidí jen a jen přibývá a to mě hrozně těší.  No a chci se s vámi podělit, co je součástí mé zdravé stravy.

Soukromí mého pokoje.

Jako malá, když jsme bydleli v domě a já měla vlastní pokoj, jsem se bála a přesouvala se z něj k sestrám nebo k rodičům. Kvůli příšerám pod postelí, a velkém pánovi v klobouku a kabátu chodící přes celé patro, které jsem v noci obývala jen já. Ale všechny ty příšery se postupně schovávaly v mém dětském pokoji. Ale teď když mám pokoj vždy s jedním sourozencem bych za samostatný pokoj dala vše. Každý potřebuju ticho a soukromí aspoň v pokoji. Třeba jen na to učení, ale potřebuju místo, kde půjde, schová se s pláčem nápady, smíchem a věcmi, které jsou pro něj soukromé.

Fashion&Colour 0.2.

 Jako druhý srpnový článek jsem si pro vás připravila pokračování a zároveň druhý díl mé rubriky Fahion& Colour. První díl najdete zde. Omlouvám se, že včera nebyl článek, ale byla jsem na jedné akci a byla jsem tam skoro do rána od oběde a předtím jsem byla s bráchou na motorkách, takže nebyl čas, ale snad vám o dnešním vynahradím.  Radši už ani nemyslím na to, že už je srpen. Fuj! Radši bych byla ztracená v čase a měla 1. července a všechno hezky nanovo. Ještě měsíc prázdnin by se hodil. Ale snad vám ten posun a rychlí útěk prázdnin zpříjemním článkem a články, které budou následovat.

Jako další outfit, jsem si pro vás připravila šaty. Kraťasy moc nenosím, takže v létě u mě uvidíte hlavně sukně šaty nebo nějaké overali (nevím, jak se to píše:D). Kraťasy moc neočekávejte. Pro dnešek jsem si vybrala bíle, pod prsy nabrané šaty s modrými malými motýlky. K tomu mám černé látkové balerínky a bílou kabelku s barevnými kamínky, kterou mám mimochodem i v černém a co nevidět jí uvidíte. Říká se tomu i obálka. Je to malá kabelka akorát do ruky, ale já jí nosím na rameno. Je elegantní třeba do divadla, ale je hezká i normálně ven. Ofinu vlasů mám spletenou do copánku a na temeni hlavy přichycenou sponečkou. Rtěnku má růžovo, která je trochu perleťová. Fotka je focená na našem malém schátralém baloně, který je, ale myslím na fotku krásný. A tady jsou fotky doufám, že se vám budou líbit.Omlouvám se, že jich není tolik, snad to bude stačit.