Vždycky jsem si přála, ať ž u moře nebo jenom u vody jít
večer plavat. Ale nikdy se to neuskutečnilo. Nikdy jsem neměla něco, co by mě
k tomu dohnalo, nebo to možná byl strach, nějaká brzda, která potřebovala
oddělat, abych to udělala. Vždycky jsem se bála té tmavé vody, do které
nevidím. Že nevím, co je pode mnou. Bála jsem se té tmavé vody a jediného
světla, které vyházelo z lamp. Takže jsem potřebovala přenést se přes svůj
strach a nevěděla jsem jak. Ale o letošních prázdninách jsem přes svůj strach
přešla. A dokonce dvakrát. A to co mě přes práh strachu přeneslo, byla
spontánnost…
Když sem se takhle dívala dozadu na celé tyhle prázdniny,
zjistila jsem, že mi spontánnost v dosti věcech pomohla. Že mi přemohla
přes strach nebo přes nechtivost. A že věci, které jsem vždycky udělat chtěla,
jsem vytáhla z představ a díky spontánnosti je konečně udělala.
První plavání začalo krásně nevinně. Se sestrou jsme na
schodech u pláže seděly, debatovaly a pozorovaly úchvatného číšníka. Sestra se
na mě otočila, jestli půjdeme zkusit vodu no a samozřejmě byla úplně skvěle
teplá a chytrou Natálku nenapadlo nic lepšího, než se jít vykoupat. A moje
stejně inteligentní sestra se mnou jak jinak, než souhlasila. Takže jsem
sundaly šaty a ve spodním prádle skočila za doprovodu smíchu a řečí skočily
hlavou střemhlav do moře. Voda byla vážně úplně teplá a přitom když jsem
plavala, jsem vůbec nemyslela na věci pode mnou. A kdybych pomyslela, řekla
bych si, že to jsou jen naprosto nevinné ryby. Moje sestra po výstupu
z vody naprosto se smíchem kroutila hlavou nad tím, proč jsme to udělaly a
já jsem jí na to prostě odpověděla, že pro takové věci neexistuje vysvětlení a
ať už to moje milovaná sestra neřeší.
Tohle bylo to první. Ve spodním prádle, promočené a vysmáté
z toho, že jsme se k tomu odvážily. Druhé plavání však bylo jiné. To
bylo pokojné. Ne takové vysmáté a rozdivočené jako to první. Večer, po návštěvě
krásného číšníka, jsme se rozhodly jít do plavek a jít se vykoupat. Bylo asi 10
večer a voda byla extrémně lákavá. Mírné vlny u břehu, ale jinak klidné moře,
které se v záblesku měsíce krásně třpytilo. Neodolatelné. Proto jsme vzaly
plavky a šly na naši malou pláž a rovnou skočily do moře. Přímo do vln a od
nich jsme plavala do klidné části moře. Ruky jsme si prorážely cestu vodou a
pomalu se posouvaly dál a dál od břehu. Když už jsme se začaly cítit dost nesvé
vrátily jsme se, na pláži se zabalily do ručníku. Lehly si na kamínkovou pláž a
pozoroval nebe za zvuku moře dokud jsme úplně neuschly a nepřišla zima, která
nás dohnala k odchodu domů.
A co si myslíte o večerním plavání vy?:)
večerní plavání musí být nádherný, úplný zážitek! :)
OdpovědětVymazatJe, uplně skvělý))
VymazatTy jo, nějak jsem o tom zatím nepřemýšlela, ale příští rok u moře to prubnu. :D Jinak palec nahoru za odvahu! :)
OdpovědětVymazatP.S. - nominovala jsem tě na http://music-life-story.blogspot.cz/2014/08/tag-liebster-award.html :)
Určitě vyzkoušej je to super)) odvaha neni třeba)
Vymazatna noční koupání jezdím pravidelně už cca 10let a je to úžasný mohu jen doporučit..
OdpovědětVymazathttp://beautybylucka.blogspot.cz/
Ano, je to skvělé)
VymazatPoté, co jsme si s přítelem postavili rodinný baráček na konci vsi jsme se domluvili, že do následujících dvou let ušetříme na bazén o rozměrech minimálně 6x9 metrů. Rok se s rokem sešel a dnes se konečně koupeme i v zimě v bazénu na zahradě. Jsem tak šťastná.
OdpovědětVymazat