pátek 29. srpna 2014

Večerní plavání!?!


Vždycky jsem si přála, ať ž u moře nebo jenom u vody jít večer plavat. Ale nikdy se to neuskutečnilo. Nikdy jsem neměla něco, co by mě k tomu dohnalo, nebo to možná byl strach, nějaká brzda, která potřebovala oddělat, abych to udělala. Vždycky jsem se bála té tmavé vody, do které nevidím. Že nevím, co je pode mnou. Bála jsem se té tmavé vody a jediného světla, které vyházelo z lamp. Takže jsem potřebovala přenést se přes svůj strach a nevěděla jsem jak. Ale o letošních prázdninách jsem přes svůj strach přešla. A dokonce dvakrát. A to co mě přes práh strachu přeneslo, byla spontánnost…

 


Když sem se takhle dívala dozadu na celé tyhle prázdniny, zjistila jsem, že mi spontánnost v dosti věcech pomohla. Že mi přemohla přes strach nebo přes nechtivost. A že věci, které jsem vždycky udělat chtěla, jsem vytáhla z představ a díky spontánnosti je konečně udělala.

První plavání začalo krásně nevinně. Se sestrou jsme na schodech u pláže seděly, debatovaly a pozorovaly úchvatného číšníka. Sestra se na mě otočila, jestli půjdeme zkusit vodu no a samozřejmě byla úplně skvěle teplá a chytrou Natálku nenapadlo nic lepšího, než se jít vykoupat. A moje stejně inteligentní sestra se mnou jak jinak, než souhlasila. Takže jsem sundaly šaty a ve spodním prádle skočila za doprovodu smíchu a řečí skočily hlavou střemhlav do moře. Voda byla vážně úplně teplá a přitom když jsem plavala, jsem vůbec nemyslela na věci pode mnou. A kdybych pomyslela, řekla bych si, že to jsou jen naprosto nevinné ryby. Moje sestra po výstupu z vody naprosto se smíchem kroutila hlavou nad tím, proč jsme to udělaly a já jsem jí na to prostě odpověděla, že pro takové věci neexistuje vysvětlení a ať už to moje milovaná sestra neřeší.

Tohle bylo to první. Ve spodním prádle, promočené a vysmáté z toho, že jsme se k tomu odvážily. Druhé plavání však bylo jiné. To bylo pokojné. Ne takové vysmáté a rozdivočené jako to první. Večer, po návštěvě krásného číšníka, jsme se rozhodly jít do plavek a jít se vykoupat. Bylo asi 10 večer a voda byla extrémně lákavá. Mírné vlny u břehu, ale jinak klidné moře, které se v záblesku měsíce krásně třpytilo. Neodolatelné. Proto jsme vzaly plavky a šly na naši malou pláž a rovnou skočily do moře. Přímo do vln a od nich jsme plavala do klidné části moře. Ruky jsme si prorážely cestu vodou a pomalu se posouvaly dál a dál od břehu. Když už jsme se začaly cítit dost nesvé vrátily jsme se, na pláži se zabalily do ručníku. Lehly si na kamínkovou pláž a pozoroval nebe za zvuku moře dokud jsme úplně neuschly a nepřišla zima, která nás dohnala k odchodu domů.

                                           
                                        A co si myslíte o večerním plavání vy?:)

 


 

 

6 komentářů:

  1. večerní plavání musí být nádherný, úplný zážitek! :)

    OdpovědětVymazat
  2. Ty jo, nějak jsem o tom zatím nepřemýšlela, ale příští rok u moře to prubnu. :D Jinak palec nahoru za odvahu! :)
    P.S. - nominovala jsem tě na http://music-life-story.blogspot.cz/2014/08/tag-liebster-award.html :)

    OdpovědětVymazat
  3. na noční koupání jezdím pravidelně už cca 10let a je to úžasný mohu jen doporučit..

    http://beautybylucka.blogspot.cz/

    OdpovědětVymazat

Děkuju vám, za každý milý komentář!:) ♥