Řekla bych, že to zná úplně každý a je jedno jak jí umí
ztvárnit, nebo jestli píše blog nebo jestli se s tím jakkoliv zabírá. Ale
zná to každý. Každý zná ty tajné nebo i netajné a projevené představy, které
nás buď pozitivně naladí, nebo úplně zabíjí. Něco co se u nás vytváří, je to
obvykle něco, co zažít chceme, nebo představa, kterou si potřebujeme
představit, abychom si uvědomili, co přesně nechceme. Ale myslím, že to jsou
obvykle věci, které chceme. A v mém případě, většinou, co se nikdy
nestane. A skoro vždy ke svým představám potřebuju podmět. Ale bujná fantazie
se dá určit i k psaní knížek a v tomhle, ale já bych spíš chtěla
mluvit o těch představách vlastních, ze života, o tom, co všechno si dokážeme
představit, co všechno dokážeme vymyslet a jak do toho všechno dokážeme
zapojit. Co všechno si dokážeme vymyslet a jak hodně myšlenek dokážeme
ztvárnit.
Říkám se, že fantazii se meze nekladou, ale já si té své
kladu. Věci, které mi nepřijdou aspoň trochu reálné, a vím, že se určitě
nemůžou stát. Musí být reálné aspoň něco. Člověk, místo nebo příležitost. Musím
vědět, že se to vážně stane, že to je možné, jinak si to nedokážu představit,
je to pro mě nemožné a přijde mi to jako ztráta času. Takže si takové věci
radši ani nepředstavuju ani to nedokážu a jsem za to ráda. Aspoň malinká
naděje, za kterou si hned vynadám, že je to blbost ať zase nesním, že se to
stejně nesplní a pak budu zase jen zklamaná. Moje představ jsou o hodně věcech,
ale poslední dobou se mi z nich chce spíš brečet, protože mi do nich pořád
něco leze, překážky, co mi ty představy kazí, takže se poslední dobou za svou
fantazii dost kárám, protože moje představa posední dobou je dost nereálná,
jenže bez té představy nedokážu usnout. A moje fantazie je na tyhle věci dost
rozrostlá.
" Představa co by bylo kdyby bylo,
OdpovědětVymazatno schválně koho by to nezlomilo
a teď sebou hážu a usnout nedokážu. "
Tohle jsem si vybavila po dočtení tvého článku :)
To je krásné, přesně sedí!:)
Vymazat