Novoroční předsevzetí 2014?

Nikdy jsem si žádné novoroční předsevzetí nedávala. Nevěřila jsem tomu, nevěřila jsem sobě. Ale v poslední době jsem zjistila, že jsem v celku pozitivní člověk, nebo aspoň v poslední době mi to tak přijde, no tak jsem se rozhodla dát si letos nějaké ty předsevzetí. Nikdy jsem změnu čísla roku moc neprožívala. Byla jsem u toho pohodová, jako jsem u většiny věcí. No prostě nový jiný číslo, do prázdnin budu psát pořád starý rok a pak když se to konečně začnu učit, psát dobrý rok, přijde zase nový rok a celé učení na novo. No nevadí, aspoň to je sranda. No tak jsem si řekla, že mi nemůže být všechno tak fuk a zároveň se na všechno těšit a prožívat až moc všechno to hezký, což je dobře, ale, řekla jsem si, že letos vezmu za dobrý konec i ten nový rok když už je to tu. Normální den, jako každý den, jen další možnost být s přáteli, rodinou a sníst kupu jídla nehřešit tolik jako.. no za normálního dne.

Vzpomínková neděle. 2014?

Tuhle neděli, poslední neděli v roce 2014 bych chtěla věnovat vzpomínkám na celý rok. Bude to takový trošku osobnější článek ve kterém ke každému měsíce v roce přiřadím vzpomínku a fotku, nebo se aspoň pokusím, protože je podle mě hezké vzpomenout si na každý měsíc a podívat se, co všechno jsme prožili.

Nejšťastnější člověk?

Nedávno mě napadla taková věc, která mě donutila se zastavit a chviličku popřemýšlet a myslím, že mi to popřemýšlení stálo za to.
Znáte to, Vánoce svátky klidu míru a dále, slyšeli jste to stokrát a víckrát už nechcete i když víte, že na tom je určitý podíl pravdy. Ale jsou to taky svátky, nebo spíše dny, obyčejné dny ve kterých si lidé vzájemně činní radost. A když si tu radost činní, dokáží ze sebe udělat nejšťastnějšího člověka? Protože je na světě vůbec někdo, kdo by se dal považovat z a opravdu šťastného člověka. Asi ne. Říkáte si, že by to bylo úplně jiné. A řeknete si, že by to nebylo zajímavé, ale co když ano?

Štědrý den u nás♥

Vítejte!♥

Tohle je úplně poslední článek z celé Vánoční edice 2014, tak doufejme, že si ho užijete, stejně jako jste si doufám užili váš Štědrý den! Pokud jste dělali takovýhle fotočlánek z vašich Vánoc, což předpokládám, že asi ano, dejte mi odkaz do komentářů, ráda se na ten váš podívám:)

Vánoční Drážďany♥

Vítám vás u takového obsáhlejšího fotopostu.

Dnešní, tady spíš prosincový fotopost, je vánoční, což se dalo u mě čekat. Nejdřív jsem rozmýšlela, co za fotopost udělám, a pak jsem se rozhodla, že vám ukážu fotky z vánočních trhů z Drážďan.
Už 1. prosince (taky se vám tak líbí to datum?) jsem byla se školou na školním výletem. Školní výlety moc nemusím. Naštvané učitelky, lidi, které vidět nepotřebuju a většinou je to tak, že si nic nemůžete prohlídnout pořádně, protože "máš mezeru" Myslím, že takhle to funguje snad úplně všude a jestli ne, tak mi rychle řekněte kde.  Ale jsem ráda, že to takhle škola umožnila, protože jsem na nějaké vánoční trhy děsně chtěla, takže jsem byla ráda.

Ready for Christmas

Vítejte u dnešního outfitu, 

U outfitu, který je tak trochu speciální. Rozhodla jsem se udělat vánoční outfit s mým oblíbeným sobíkovým svetrem. A to, co na něm miluju je, že není červený, jako úplně všechny, ale je modrý a to na něm miluju.
Teďka v zimě je hrozně obtížné vydat se fotit. Za prvé, je zima a vám se nikde nechce stát hodinu a pózovat protože absolutně mrznete a za druhé, je brzo tma. A to byl i dnešní případ. Říkala jsem si, že když se tenhle outfit, no takový vánoční, vyfotím ho u hezkého vánočního rozsvíceného stromečku. No a na Staromák se mi fakt jezdit nechtělo, protože bych na fotce ani nebyla já, ale turisti. No a tak sem se rozhodla, že pojedu na Příkopy. Ale když jsem tam dojela už byla tma a vánoční stromeček už svítil do všech stran, a tajně vysílal pozvání všech lidí, ať jdou nakouknout blíž. A taky, že všichni šli. Ne nebyli ohleduplní, jestli vás to zajímá. A bylo hodně náročné, vyfotit pár fotek. Mě upřímně trapně nebylo, fotit se před lidmi, kdy se jich aspoň deset zastavilo a hodně divně se na mě dívalo, co to jako dělám. No sakra fotím, co myslíte, když se usmívám a míří na mě foťák. To jim, ale bylo jedno, do fotek lezli, strkali do nás a fotky se rozmazávali, takže jsem tam nakonec hodinu strávili a fotek je v celku málo, ale jsou hezké a hlavně mají tu krásnou vánoční atmosféru, kterou jsem do nich prostě chtěla.

World around you needs your smile

Poslední dobou, čítám a slyším hrozně moc věcí typu "Nedokážu se smát, jsem na to moc ublížen". Věty toho, jak jsou lidé okolo mě smutní. Jak si nedokáži poradit s věcmi, protože jsou moc komplikované. Jak se před vánoci nedokáží smát a místo vánočních nákupů se sami doma utápí ve svých slzách, fotek jako vzpomínek a přemítají si v hlavě ten nekonečný film, který se skládá z malinkých střípek smutku, které skládají do jednoho velikánského obrazu, který jim tak moc ubližujeme. Byla jsem jedním z nich, ale řekla jsem si, že dost. Že stačí, že to takhle prostě nebude.