Nedělní odpočinek 0.4. - Plány na víkend

Už se postupně začínám vžívat do role pilného školáka, který tu velkou zlou budovu navštěvuje pět dní v týdnu a lidé jsou neměnící a stáli. Ty xichty vidím, každým dnem a každým dnem na mě čumí se stejným odporem a nebo falešným úsměvem. Zvykla jsem si po dvou měsících znova a asi je hodně egoistické, když si za to sama tleskám. Je to o mozek, tohle všechno. A když si teď konečně můžu o víkendu oddychnout, stejně se musím ponořit do učebnic a všeho toho učení a aspoň jeden den víkendu zabít učením. Ale upřímně? Moc mi to nevadilo.

Udělala jsem si svůj osobní plán věcí, které udělat musím a které udělat chci a podle toho svého plánu se prostě řídím. Bez výjimek, námitek, připomínek a všeho kecání i nestíhání, které okolo toho tvoří mlhu to prostě všechno udělám a neotáčím se na to jestli to chci nebo nechci. Nezajímá mě to, je mi to fuk, udělám to a jsem ráda, když můžu vzít tužku a každý ten zatracený bod v tom dementním seznamu můžu odškrtnout. Můžu si nechat v hlavě uležet radostný pocit z toho, že už to mám hotové a ta radost přetrvá při vykonávání dalšího bodu a vydrží do odškrtnutí dalšího bodu a tekhle to jde do té doby, dokud neodškrtnu poslední bod toho zatraceného seznamu.

Ale těší mě to. Že jsem celý víkend neproležela u televize nebo u knížky, u které jsem se taky zastavila, ale jen do té doby, dokud jsem nemusela něco dělat. Takže něco jako učení, knížka cvičení a takové věci. To tvořilo, tenhle ohromně dlouhý víkend, za který si stihnu akorát tak vyčistit zuby najíst se vyčistit zuby a spát. To je toho hodně nemyslíte?

Takže jsem všechno udělala a jsem ze sebe spokojená. Naučená, připravená a za ty dva dlouhé dny u učení kupodivu i vyrelaxovaná. Začínám zas vidět optimisticky a svět začíná nabírat celkem hezké barvy a přitom všem si plním každý bod svého seznamu.

Celý týden probíhal klidně. V pondělí nám odpadla jedna hodina, takže jsme jich měli jen 8 a to samé v úterý a ve středu odpadla taky jedna, poslední a tudíž jsme jich měli jen 5, takže super. Po škole a ráno před školou jsem chodila na kávu a vždycky tam tak seděla, sjížděla blogy a smála se na všechny kdo prošli. Někdy jsem šla s kamarádkou místo tranvaje na procházku a domů se prošla, naštěstí bylo ještě teplo.

A dnešek je super. Prší a já můžu doma číst zabalená v dece a s čajem s medem. Čtu píšu články a čtu blogy. Nejlepší část dne. Ještě by to chtělo narozeninový dort, který jsem bráchovi pekla k narozeninám.

 

                                                       

                                                               A jak jste na tom s víkendy vy?