Podzim? Zase?

Upřímně? Donedávna jsem nevěděla, kdy první podzimní den je, ale pak jsem to zjistila, protože nás na to upozornil snad každý učitel a pokaždé jinak. Jednou německy, pak anglicky, pak velmi spisovně, pak naštvaně a pak hrozně rozjařeně. A myslím, že i počasí se nás na to snaží upozornit. Nastala zima, sem tam už i déšť a vzduch je chladný a dotahuje už to k zimnímu počasí.

A je tu zase ten čas barevného listí. Nedokážu si uvědomit, že je to tu zase a když to probírám, nemůžu věřit, že to co s pamatuju z minulého podzimu už je rok. Celý rok tolik změn a všeho a mě to všechno přijde stejné a jiné. A už je to celý rok.

A upřímně, nevím proč podzim vůbec existuje. Je to jen čas, který se natahuje a napíná lidi před tím, než začne tuhá a krásně bílá zima. Je to, jen abychom plavky nevyměnili hned za kulichy, ale postupně si zvykli. Asi.

Já jinak proto podzimu nic nemám. Dokud padá barevné listí, můžu sbírat kaštany a nosit své milované podzimní oblečení, jsem spokojená. Ale uznejme si, někdy je podzimu moc, protože se natáhne až na vánoce a sníh? Jo ten budeme ráda, že vůbec uvidíme. Nebo tomu tak bylo aspoň minulý rok a já doufám, že tenhle bude lepší a jiný. Že se během podzimu začne ochlzovat a že po prvním zimním dnu nás navštíví stálý sníh, který bude do vánoc jen a jen přibývat.

Všichni i podzimu vyprávějí jako o čase plném barevného listí, které se před námi smeká k zemi. Nebo takhle si to já překládám do své řečí. Každopádně první měsíc, je to krásné obdoí, za které se snažím vytřídit si šatným, vyzkoušet všechno a pomalu si zvyknout na zimu. Chodit do mých oblíbených parků a užívat si toho, že listy kolem mě opravdu smekají, Že se uklánějí a ze stromů padaj k zemi. Jo a my lidi, je hodně nesobecky pošlapeme a nemyslíme na to. Jsme prostě lidi. Posbíráme si kaštany, řekneme, že to listí je letos moc krásně zbarvené a pak ho pošlapeme a začerníme ho podrážky bot. Pak už není zrovna krásné zbarvené. Ale je to krásné období, ale nemůže být až moc dlouhé.

Ale upřímně (zas a opět) kdo začne své zábavné vyprávění větou „Když jsem sbíral kaštany a kolem mě padali list..“ upřímně (už to neřeknu, fakt!:D) nikdo. Všichni řeknou, když jsme se v zimě koulovali, když jsme stavěli sněhuláka, nebo když jsem sáňkovali a nevešli jsme se na saně.

Ano podzim je krásne období plné barev a krásných fotek, na které se upřímně nejvíc těším, fotky plné barev a bude jich s mojí láskou opravdu hodně takže je můžete čekat v hojném počtu, snad, ale já myslím, že by mělo být jen dva měsíce a pak by měla příjít bílá, třpytivá zima. Protože přece slovo podzim samo o sobě znamená, čekání a příprava na zimu. Tak se na ní všichni pečlivě připravme a doufejme, že naše příprava bude do posledního využita, ale zatím si užijme krásně barevný podzim a pořád se smějme!