pátek 6. února 2015

Naučme se žít s tím, co máme!

"Nesnáším svoje kudrnaté vlasy, chci rovné, abych je nemusela denně žehlit"
"Chci kudrnaté vlasy, ne takové rovné, vždyť je to děs, vypadá to jak prkno, nejde s tím nic udělat"

Kdybych přemýšlela dál, určitě bych těhlech normálních lidských projevů vymyslela tisíce. Nemyslete si, že to neděláte. Když už si nestěžujete na svoje vlasy, svůj vzhled a jako jedni z mála dokážete říct "Jsem spokojená, že moje vlasy jsou takové", najdeme si spoustu jiných věcí, na které si stěžovat. Děláme to každý.




Někdy, ani nechceme nic vyměnit, jen prostě nejsme spokojení s tím, co máme. Nelíbí se mi moje postava, tohle se mi na mě vůbec nelíbí, mám hrozný vlasy, hrozný nohy, bože můj vypadám příšerně, chci zhubnout. Znáte to. A neříkejte, že ne, lhali by jste, protože tohle si říká každý. Jednoduše neumíme žít s tím co máme a stále chceme všichni víc. Ne ve všem, ale v něčem vždycky. Stále máme potřebu být dokonalý a vytrubovat to do světa. Není asi nic špatného snažit se být v něčem nejlepší, ale snažit se být v něčem, při nejhorší ve všem dokonalý.

Nejčastější příklad je ten nahoře. Holka má kudrnaté vlasy, ale chce rovné a tak si ty krásné kudrliny žehlí. A závidí všem, co je mají rovné a nemusí si že žehlit. Kdo jí, ale řekl, že si je žehlit musí? Když jí to nebaví, ať to nedělá. Světu je jedno, jestli má kudrlinky, nebo rovné vlasy.
Holka má pro změnu rovna vlasy, kudrnatí si je a závidí těm co je mají rovné. Může se jí to líbit, ale když jí nebaví se každý ráno jako dement kulmovat, tak ať to nedělá a zvykne si, že má vlasy rovné, ale i přesto jsem krásné, protože jsou přirozené a přirozenost stejně sluší nejvíce.

Přijde mi, že jako lidi, jsme hodně nevděční. Stěžujeme si, chceme něco měnit, ale kdyby jsme měli to co chceme, i to by se nám nelíbilo a chtěli by jsme zase změnu. Nemusí jít, ale o vlasy nebo o něco takového, ale je to podobné, jako když někdo není spokojený se svou postavou. (článek o podobném tématu zde) Chtěl by jinou, ale i kdyby jí měl, našel by si na ní chyby a pořád dokola by to chtěl měnit. Není spokojený, chce změnu, ale kdyby měl možnost změny neříkejte, že by to nebylo zajímavý, život by nebyl sranda, byla by to sranda, stejně by s touhle změnou spokojený nebyl.

Nedokážeme žít s tím co máme. Stále hledáme chyby, pořád je nějak chceme objevovat a neumíme se srovnat s tím, že tohle, je prostě takhle a já s tím musím umět žít. Jednoduše se naučit žít is těmi chyby, které na sobě vidíme a přestat hledat všechny ty chyby, které máme takovou touhu najít.

6 komentářů:

  1. Naprosto souhlasím! :) Sama na sobě vždycky něco hledám ale pak si řeknu "proč? proč musíš být jako ona, ona nemá to co ty" řeknu si, že mi to sluší a jdu.
    Kdyby mi někdo rok z5 řekl, že si tohle řeknu tak se mu vysměju a to byla chyba.

    http://ilyfuhull.blogspot.cz/

    OdpovědětVymazat
  2. Máš pravdu. Já sama tohle dělám. Chtěla bych mít dlouhé vlasy, i když vím, že je nikdy dlouhé mít nebudu. A spousta dalších věcí. vždycky si ale pak říkám, že jsou daleko důležitější věci, než genetika, která mi nedovolí mít dlouhé vlasy...
    Vždyť nejdůležitější je přece zdraví! :)

    Lucy Enne

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Dělá to každý, jen ne každý si to přizná:)
      Každému sluší něco jiného a když by jsi měla dlouhé vlasy, třeba by ses zase ostříhala:)
      To je nejdůležitější:)

      Vymazat
  3. Skvělý článek! A dost s tebou souhlasím! Já třeba své vlasy miluju, a příkald s vlasama byl dost pravdivý!

    - http://lovelynela.blogspot.cz/

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Vlasy jsou nejčastější:D Děkuju moc:) Aspoň někdo:))

      Vymazat

Děkuju vám, za každý milý komentář!:) ♥