neděle 11. ledna 2015

Nedělní odpočinek-busy

Ani jsem nevěřila, že tenhle článek vůbec napíšu natož abych ho vydala. Docela se divím, že chvíli sedím.. Vůbec se mi nechtělo článek psát, né nechtělo je špatný výraz, spíše, nemohla jsem článek psát. Chtěla jsem ho napsat moc, ale věděla jsem, že na něj nemám čas, i když nechápu proč mluvím v minulém čase, protože ten čas vůbec nemám a těch pár minut, které jsem si na tenhle článek udělala, je zlatý čas, který jsem měla strávit u oběda. Protože tenhle článek už bylo potřeba, jelikož jich během týdnu bylo málo. Abych to vysvětlila lépe, už od pondělí jsem se nezastavila. A celý tenhle koloběh bude pokračovat do pátku, dokud neuzavřou známky a nedají si všichni týden oddych od testů. Nebo aspoň tak to říkali.


Celý týden jsem v jednom kole. Na víkend jsem se neuvěřitelně těšila, to jsem ale nevěděla, že budu mít víc učení než ve škole samotné a ještě do toho spadnou rodinné oslavy. Nebo spíše jedna, která mi zabere celý den. Celou neděli, kterou bych se měla učit, protože toho mám ještě spoustu strávím na oslavě, která mi momentálně vůbec nevyhovuje. Neřeknu, kdybych si za nečas mohla sama a celou sobotu a celý týden se flákala, ale jen co jsem včera vstala učila jsem se, naobědvala jsem se a zase sedla k učení u kterého jsem byla až do večera a až večer jsem si k večeři sedla chvíli k televizi a od 8 do 11 jsem dělala referát a projekt. Takže potom, co jsem z půlky udělala věci co musím, sem si řekla a kde je ten čas na věci, které chci? Na tyhle věci čas vůbec nebyl a jediné, co jsem dělala s láskou byly hodiny baletu, ale i ty mě okradly o spoustu času, který jsem měla prosedět nad učebnicí chemie biologie nebo snad němčiny? Už ani nevím. Celý týden mě přepadaly tak strašné únavy,že jsem do sebe každý den cpala sladké pro aspoň minimální zvednutí energie a kávu každé ráno, která mi stejně moc nepomohla a když jsem se denně vrátila v 6 domů, padala jsem únavou při které se vlastně ani učit nešlo. A nejhorší je, že příští týden zase tohle samé.
Doufala jsem, že se aspoň o víkendu prospím, odpočinu si, udělám si čas, konečně dočtu knížku, nachystám si články a třeba půjdu fotit outfit, ale nebojte ani jedno z toho se nestalo. V sobotu i v neděli jsem vstala v 8, protože hrůza z toho, kolik toho ještě musím udělat mě absolutně vyhodila na nohy a už jsem seděla u stolu obklopená sešity na tak dlouho, že jsem během dne i zapomínala jíst.


Takže návrat do školy mi zrovna neprospěl. Hodně věcí by mi až tak nevadilo, kdyby to všechno začalo pozvolna, ale ono to všechno začalo v pondělí nebo snad už v neděli večer. Brzké vstávání byla největší můra a děs dne, který se se mnou táhl celý den a já nebyla schopna vnímaní. Takže jsem celý den chodila jako mátoha, nic do hlavy nenacpala a jen každou hodinu psala kvanta věcí, které musím nejlépe do zítřka udělat. Do toho všeho, pondělí vážně nebyl šťastný den. Nic jsem nestíhala, všechno mě bolelo a všechno se zvrtlo v nešťastnou náhodu, kterou jsem únavou vůbec nevnímala.

Omlouvám se, že tenhle článek je takový narychlo a melu páté přes deváté, ale pokud se za hned nepůjdu naobědvat umřu hlady, protože jsem zapomněla na snídani. Ale to už je všechno, co jsem chtěla a potřebovala napsat, takže jen doufám, že vám se daří líp, nejste tak vyšťavení jako já a budete mít fájn týden a krásný a klidný zbytek neděle.

S láskou Natali♥

8 komentářů:

  1. Ty jo, mrzí mě, že jsi měla takové fofry a toho učení tolik. :/ Snad to co nejdřív ubude. Já jsem naopak tenhle týden neměla skoro nic a ještě k tomu jsem byla nemocná, takže po škole hned od postele. :)

    OdpovědětVymazat
  2. Já tě úplně chápu, jsme na to vlastně skoro stejně. Ráno vstanu v 6 a domů příjdu v 4 a jsem unavená jako pes. A ta představa, že se musím učit a dělat 51528 úkolů mi prostě příjde nechutná a já se skoro rozbrečím z toho, že už chci prázdniny.Taky jsem se těšila na klidný/pohodový víkend při kterém si rozepíšu články, podívám se na své oblíbené seriály a budu odpočívat ale nestalo se. Celý víkend jsem se skoro nevykopala z učebnic a už mi to leze krkem. Články,seriály, odpočinek nic.
    A ještě to, že zítra zase uslyším ten odporný zvuk budíky mě strašně deprimuje.

    http://ilyfuhull.blogspot.cz/

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak to mám naprosto stejně, už si musím psát co všechno udělat, i že musím napsat stupidní zprávu babičce a poprosit jí o pá věcí. Ta představa, toho co musím, mě nejvíc děsí. A prázdniny? no o těch si nechám chvíli zdát, protože víkend se za odpočinek považovat nedá, víkend je škola doma. Doufám, že už to bude během měsíce lepší, jak u mě, tak u tebe!:)

      Vymazat
  3. Vůbec ti to nezávidím. My sice taky píšeme a zkouší, ale myslím, že to zdaleka nemám tak hrozné jako ty.
    Kromě článků, které u mě také moc nevychází. Mám čas, ale nemám nápad a když už je nápad nedokážu článek dopsat do konce, ba ani do poloviny.

    http://blogilateskaty.blogspot.cz

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Kdyby se to dělo průběžně, tak by toho taky nebylo tolik, ale všichni si všechno naplánovali na teď a to je na tom to nejhorší!
      Mě nápady netrápí, těch mám celkem zásobu, ale zase mě oproti tobě tlačí ten čas.S tím článkem do poloviny, to znám moc dobře, když už nevíš, co do článku dopsat, tak to necháš být! Ale budu doufat, že u tebe přijde nápad a já si na tvém blogu opět hezky počtu, budu se těšit!:)

      Vymazat
  4. To mě mrzí, že nestíháš. :/ Tyhle stihomamy jsou peklo. Neboj se ale, jednou to vždycky skončí. Na jakou školu vůbec chodíš, Naťo?

    www.infinitetreasure.blogspot.cz

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju za podporu:) Jsou, vždycky tak z ničeho nic, a pozvolna odejdou, doufám, že už velmi brzy.
      Na jazykovku:)

      Vymazat

Děkuju vám, za každý milý komentář!:) ♥