Být sama doma miluju. Čas doma trávím nejraději. Miluju,
když se všichni členi rodiny odklidí ven a já se nemusím omezovat a všechno je
pro mě. Můžu zpívat tančit, poslouchat písničky, všechno. Můžu si povídat, aniž
by to někdo slyšel. Vždycky si plánuju, co všechno udělám. Napsat článek,
uvařit si čaj a nasvačit se s koláčem u filmu, aniž by mi do toho někdo kecal,
otravoval. Nikdo mi nezvadá postel a nepokřikuje "Naty, dívej"Neslyším nic, slyším jen co chci a co si zvolím. Nemusím nikoho
okřikovat, prosit o tichu, nemusím se nervovat a brát si prášky na hlavu.
Plánuju si sprchu, v klidu bz okřikování, čtení, potichu a bez rušení,
psaní aniž bych slyšela jakékoliv zvyku,
které nechci, obtěžujou mě a ničí mi uši. Nikdo na mě neskáče a nikomu nemusím
vysvětlovat že si prostě nemůže hrát se žehličkou, že ten počítač potřebuju, že
chci zavřít dveře a podobné.
Užívat si čas, kdy nepotřebuju společnost, protože mi ta
moje stačí. A když někdo zaklepe a v domě se rozhostí hluk, je to jako zlý
návrat do reality, zatímco, když se dveře zaklapnout a domek se rozhostí ticho,
je to ten nejlepší pocit. Můžu se fotit, kde chci, aniž by mi řekli, že se
fotím všude. Nemusím se omezovat a je naprosté, dokonalé ticho.
Prostě, sama doma, nikoho nepotřebuju, protože si užívám
čas, kdy jsem volná a nevytočená.
HA! to znám sama a nevytočená docela dost odpovídá tomu mému stavu, když jsem sama. Ale zase někdy mám dny, kdy je mi doma nebo na bytě, nebo kdekoliv, strašně smutno a čekám, až někdo dojde. :D
OdpovědětVymazatlenjab.blogspot.cz
Ano někdy ten pocit smutku mám taky, ale to jen výjimečně:)
VymazatJako malá jsem se taky bála sama doma. Bohužél jsem měla štěstí, že naši odjeli vždycky v den, kdy se přehnala bouřka.
OdpovědětVymazatTeď si to ale užívám. Hudba bez omezení hlasitosti a jinak totální klid všude kolem mě :))
Já tam měla skoro vždycky starší sestry, ale někdy se to nepovedlo. Ano, takhle to mám nejradši!:)
VymazatPřesně :D ani jsem nemusela být malá a stála jsem s vidličkou u dvěří, že až se otevřou všechny tou vidličkou ubodám :D Vše bylo rozsvícené, hrálo radio, televize a počítač :D Dneska, už ne bojím pokud se k tomu nedonutím kde jakým svým smyšlený příběhem, a samotu si velmi užívám :) není totiž nic lepšího než být sám doma jak píšeš, nikdy nic nechce, nikdo na tebe nemluví a pak nenadává že neposloucháš prostě pohoda :3 :D
OdpovědětVymazatJo já stála vždycky s nožíčkem na plastelínu a přišla si jako hustá holka:D Jsem ráda, že jsem to tak vystihla!:) Jo smyšlené představy jsou svině!
OdpovědětVymazatDřív jsem to také nesnášela, strašně jsem se bála.. :D teď si ten pocit užívám, ale strach mám stále. V noci být sama doma moc nechci a až budu někde sama bydlet, no.. také si to neumím představit :/
OdpovědětVymazatJo bydlení, no asi si nezvyknu, ale těším se, že si to budu moct udělat jak chci, i když mě samota asi brzo omrzí:) Ale večer se rozhodně bát budu!:D
Vymazatten zacatek mi pripomnel ... vcera kolem devaty nam na sidlisti vypnuli proud, takze vyhodili i lampy. vsude byla tma! silena! do toho bych nevlezla ani ted a zabarikadovala bych se tak jako tak :-D
OdpovědětVymazatrozjizdim novy projekt, je to neco na zpusob reality show, smirovani oblibenych blogeru, kdyby te to zaujalo, budu rada, kdyz se zapojis :) http://rachel-roo.blogspot.cz/2014/10/jak-si-ziju-projekt.html
Takových výpadů se bojím doteď:D
VymazatMoc ráda se podívám!:)