čtvrtek 6. listopadu 2014

Pochopení!

Existují dva druhy problému. Řešitelné, to jsou ty, se kterými můžete něco dělat a jednoduše se dají vyřešit a neřešitelné a to jsou ty, které potřebují čas a dokud rána nepřebolí, neuděláte s nimi nic. A nebo jinými slovy pochopitelné a nepochopitelné.


Nemůžeme říct, co lidí pochopí a co ne. Nedokážeme určit jak moc je problém pochopitelný a jak je nepochopitelný. Lidi nejsou blbý. Dokážou rozumět problémům. Je jen na nás jak jim problémy podáme. Lidé sice dokáží rozumět problémům, ale jak kterým.

 Lidé sice dokáží rozumět problémům, ale jak kterým.. Problém, sama ta podstata je zlá, ale jde o to jaký problém.Každý rozhodně potřebuje pochopení. Ne vždycky. Ale jednou ano. Jednou je potřeba, aby někdo vyslechl a upřímně vám řekl, že vám rozumí, že ví, co prožíváte, a že vím pomůže protože to taky zažil.Někdo kdo byl ve stejné situaci a zažil to. Nepochopíme něco dokud si to nezažijeme. Potřebujeme stát v situaci plnýma botama a žít tu chvíli. Teprve pak podáš pochopení. Teprve pak, můžeš naslouchat a upřímně říct "Rozumím ti" To je potřeba při problému. Nechci slyšet, že to bude fajn, protože to vím i sama. Vím, že jednou to fajn bude. Ale já chci slyšet, že mě chápeš. A to na lidech nepoznáme. Nepoznáme co si zažili, a jak to zažili. Ale my potřebujeme, aby nás někdo chápal. A nemůžeme vědět, kdo nás chápat bude.

Nelžete, že jste jednou nepotřebovali pochopení člověka. Ale možná jste ho nepotřebovali, ale možná jste ho hledali. Sami jste nerozuměli a hledali jste rozumné vysvětlení. Prostě jste chtěli chápat o co vlastně jde. Nerozuměli jste samotnému problémy, ale jestli chceme řešit problém, potřebujme mu porozumět. Takže jsou možná další druhy problému. A to, že jim rozumíme, známe příčinu a podobné a nebo ty, co jim nerozumíme a marně se snažíme najít vysvětlení a porozumění. Takovou empatii problému. 

Proto hledejme pochopení a snažme se chápat to, co chápat můžeme a co chápat dokážeme!

2 komentáře:

  1. Krásny článok. Podľa mňa je to tak, ako píšeš, že človek potrebuje vždy niekoho, kto mu porozumie... pretože "neboj sa toho" a "to bude fajn" sú už tak zabehnuté frázy, že si to ani neuvedomujeme. Schválne som si teraz pokúsila predstaviť kamaráta v probléme, a pááni, asi fakt prvé, čo by som mu povedala by bolo "neboj, to bude fajn" !!!! :D :D
    Čo ale fakt nemám rada - keď mi niekto povie "musíš si veriť"... asi som divná, na mňa táto veta pôsobí fakt anti-motivačne, keď mám zlú náladu...
    A hlavne ono to fakt poznať, keď niekto neprežil to, v čom sa ty môžeš utrápiť do depresie... Úplne je čitateľný ten človek, že ho možno ako keby ani nezaujímaš...
    Napríklad ja som teraz v situácii, že by som mala odísť z domu. Nikto nevie pochopiť, že som sa nikdy nesťahovala a "byť zavretá v tej malej izbe" mi ani nevadí. A teraz tá predstava, že by som sa sem vracala už len každý polrok. Zo všadiaľ ale aj tak počúvam to isté dookola: "zmena je život, chcel by som byť v tvojej situácii, ja už len čakám kedy vypadnem z domova" a podobné reči, ktoré som si inak hovorila aj ja... ale nie je to také jednoduché, ako sa povie... a preto je skvelé, keď občas natrafíme na niekoho empatického, kto nás neobviňuje, ale hľadáme spolu riešenia. :)
    Rowena | Feeling Hoppy

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju za tak dlouhý komentář! Jsem ráda, že jsem to v celku vystihla. Příjde mi, že by se lidi neměli do ničeho nutit, nechat je, ať se rozhodnout sami a ne jim do toho kecat. Jinak je to přesně tak, jak říkáš, děkuju:)

      Vymazat

Děkuju vám, za každý milý komentář!:) ♥