Myslím, že na každého padají podzimní depky nebo tedy mými
slovy podzimní přepady, a to hlavně na mě, protože i když je podzim vážně
krásný, hlavně teď, kdy se mi prostě neuvěřitelně líbí, když jdu domů, mrholí
padají ze stromů neuvěřitelně krásně zbarvené listy a já zabalená v kabátu
mířím domu, zabalit se do deky, pustit si film a uvařit si skořicovo jablečný
čaj, který je pro podzim tak typický a s medem naprosto dokonalý. To je
možná přesně to, co mě odprošuje, od těch unavujících myšlenek. Ta krásna,
kterou na podzimu kolem sebe vidím. Každopádně se víc těším na podzim. Ale i
tak, na mě podzim působí hrozně chladně a těžce. Prostě se to nějak drží ve
vzduchu a v těch padajících listech jsou schované i ty všechny těžkosti,
které padají na ten kolem nás a opustí nás až někdy v zimě, kdy je doufám
zahrne a schová sníh. No a mě teď v mých podzimních přepadech došla jedna,
celkem důležitá věc.
Možná jste si poslední dobou všimli, že blog scénu zahalila lavina motivačních článku, typu dělejme něco a prostě články vypovídající o tom, o čem ty motivační články vypovídat mají.
Prostě je naprostou pravdou, že sedíme doma a čekáme na své
příležitosti. Čekáme, až k nám přijdou, že když budeme sedět, budeme v budoucnu
šťastní. Že seděním doma, se nám splní naše sny. Mýlíme se, nesplní. Nesplní se
nám sen, tím, že když přijdeme domů, sedneme si k počítači. Co se nám tím
splní? Správně nic! Nic tímhle způsobem nedokážeme. Nezvládneme a nikam to
nedotáhneme. Nebudeme vydělávat miliony, abychom si zařídili rodinu. Ale k založení
rodiny, to chce nejdří poznat lidi a ty taky nepotkáme, když budeme sedět doma.
A i když to, co budete dělat, pro to, aby jste neseděli doma, bude i třeba
úplná maličkost, je to jedno. Protože uděláte aspoň to něco. Bude tam ta snaha,
která se naprosto ocení. Bude tam ten váš dobrý pocit. Bude tam to něco, že za
něco stojíte, že jste něco dokázali, protože se vám to v budoucnu doplatí.
Uvidíte, že budete mít neskutečně dobrý pocit, když si třeba jen půjdete
zaběhat, nebo půjdete jen na stupidní procházku, nebo uděláte něco jiného než
sedět doma a odkládat věci na jindy.
Tak konečně udělejme to, co už dlouho chceme, ale bojíme se,
nebo jsme jen líní, splňme si sen a neseďme doma, ale běžme něco dělat.
Zapomeňme na všechny ty zlé věci, nemysleme na žádné motivační články, ani na
něco co nám ubližuje. Mysleme jen na to, že si plníme sen, že děláme něco
dobrého a že nás za to neodmění sice žádné zlato, ale něco mnohem lepšího.
Pocit radosti a pocit překonání se.
Podzímní depky mám skoro furt, a nejhorší je když tě chytne na akci s přáteli, ale tak co člověk to musí nějak přejít. Pane jo děláš balet? to ti neskutečně závidím :)
OdpovědětVymazatJá jsem na tom hodně podobně, ale v podstatě kvuli času, sedím od rána do večera ve škole, tak občas ten klid s čajem a u filmu prostě potřebuju :)
Jsem ráda, že nejsem sama, i když tohle nikomu nepřeju. Ano dělám balet, je to krásné, i když dost náročné:)
VymazatMyslím, že tohle jednou za čas potřebuje i ten nejšťastnější člověk:)
Krásny článok! Píšeš úžasne :O :3
OdpovědětVymazathttp://naomyslife.blog.cz/
Děkuju♥
VymazatI na mě, věčného optimistu, dopadají tyhle podzimní přepady.. :/ Ale musíme se naučit najít na tom podzimu něco pěkného, třeba zrovna ty barvičky.. :) Při čtení tvého článku mi došlo, že jsem vlastně úplně stejná.. Škola, učení, postel.. Nevytáhnu paty ven.. Zvlášť teď, v tomhle počasí.. Je čas to změnit! :) Krásný článek..:)
OdpovědětVymazatPodle mě, je nás spousta, jen si to spousta z nás neuvědomuje:) Jsem ráda, že jsem otevřela oči:)
VymazatVážně krásný článek.
OdpovědětVymazatMoc děkuju, že jsi mě zmínila a že se ti článek tak líbil. Je to úžasný! Tu větu "Líbil se mi článek blogerky Kačí, která psala tak trochu jiný motivační článek, který byl pravdivý. Určitě si ho přečtěte. Máte ho tady." jsem si přečetla dvakrát! A stále jsem nějak nevěřila tomu, že myslíš mě... :)
Musíme myslet na to, že si splníme něco co chceme. Musíme myslet na to, že si splníme něco co chce spousta lidí/vypracovaná postava,krásná rodina,dům nebo třeba jen být v něčem úspěšný/ a my to konečně budeme mít, kdežto oni stále budou sedět a přemýšlet o tom jaké by to bylo.. My už to, ale bude vědět, jaké to je. :) :)
Děkuju:)
VymazatTo já děkuju tobě, moc ráda jsem tě tam zmínila, takže nemáš zač:)
To by měl vědět každý a každý by na to měl myslet, aby se tím posunul dál:)