úterý 13. ledna 2015

Já a můj strach.

Možná čekáte, že na vás vytáhnu pavouky, hady a jiný hmyz, jako to dělá skoro každý. Jo tyhle věci mi nejsou příjemné, ale to hned neznamená, že se jich bojím. Nemám to ráda, ale strach z toho nemám. Jsou prostě věcí, které mi činí doopravdy strach, víc než jakýkoliv hmyz. A myslím, že je i někdy dobré uvědomit si, proč se určitých věcí bojíme, jestli to je kvůli nějaké události, nebo jsme se s tím prostě narodili. No a to je možná důvod proč tohle píšu.

Psy- Věc, které se doopravdy bojím a každý v mém okolí to ví, jsou psy.Nemyslete si, že se když přede mně postavíte nějakého mopsíka, čí něco podobně velkého, zděšeně uteču, ale kterých se fakt bojím jsou jezevci a velcí psy. A má t svůj důvod. Jako malá jsem stála u jedné garážě a z ní na mě vystartoval jezevčík a vlčák. No instinktivně jsem před nimi začala zdrhat, oba dva na mě skočili a jejich panička je naštěstí zavolala, ale tohle mi stačilo k tomu, vytvořit si ke všem psů neuvěřitelný strach. A vlastně je hrozně hustý, že ke všem psům mám pořád stejný přístup. Couvání a nejlépe úplně zmizet. Kde je pes, tam nejdu.A jsem asi jediné, kdo se nad nimi nerozplývá, ale bojí se jich.
takhle vypadají neskutečnosti roztomile, ale ve skutečnosti jsou hrozně hrozivý

Tma- už snad od jak živa mám strach ze tmy. Vždycky jsem se jako malá bála co z ní vyleze a z toho všeho co se v ní skrývá a zůstalo mi to doteď, takže je dost komplikované, přemlouvat mladšího bratra, že tma je naprosto v pořádku, když mně samotné nahání hrůzu.

Samota- Nevím proč, ale bojím se, že bude čas, kdy budu na všechno sama. Kdy bude takový ten zlatý střední věk a budu bez přátel a nebo nebude někdo, komu bych doopravdy věřila.


Doktoři- Jsem jediná komu ti v bílém plášti nahánějí takovou hrůzu? Nejen, že se bojím doktorů, ale taky těch důvodu, proč k nim jdu a doufám, že u nich budu nadále co nejméně. Vždycky, když mě něco bolí, radši počkám, až to samo přebolí, než jít k doktorovy, no fakt!


Budoucnost- dost se budoucnosti bojím. Bojím se, co v ní je, co mě v ní čeká, že v ní nebudu mít spokojený život, bojím se toho všeho, co bude a co mě čeká a já o tom zatím nemám ani ponětí, protože ty všechny roky přede mnou jsou hrozně strašidelné a já si sebe samou neumím představit jinde, než tam kde jsem teď. Jak fyzicky a psychicky.

Konce- Jen to slovo mě děsí. Taky máte takový strach z toho, co bude, až něco určitého skončí? Až se ukončí, nějaké etapa, část něčeho a bojíte se, jak to bude vypadat. Nevíte, jaký bude váš život po tom, co v něm něco skončí. Já sama neumím s něčím skoncovat, protože si nedokážu představit, jaký by byl život bez toho, jaké bude všechno po tom, a to všechno mě hrozně děsí.

zvláštních lidí- Je hrozně zlý když takhle píšu zvláštní lidí, ale nevím jak to mám říct. I je zlý tyhle lidi, nějak dávat na jinou hromadu, ale to já nedělám, já jen nevím jak to pojmout, aby jste to pochopili. Jednoduše feťáci, bezdomovci, úchylové a teď nemyslím, že jsou nějak zvláštní, ale bojím se jich zlodějové to jsou lidi, kterých se bojím. Když jedu s někým takovým třeba tramvají nebo autobusem, nedokážete si představit ten neuvěřitelný strach, když se na vás divně koukaj usmívají.

Ztráty- nemyslím tím, že půjdu a ztratím klíče, jo to mi taky nahání hrůzu, ale myslím ztrátu lidí. Někoho velmi blízkého, nebo jen blízkého, kterého ztratím. Nedokážu si ten život prostě představit. Bez lidí, kteří tu jsou nespočetně dlouho a najednou tu nejsou a nevím, jestli se z takových ztrát vzpamatuju. Teď budu mluvit hrozně, ale nejvíc se bojím úplné ztráty rodiny a rodičů, protože přece jen tu jsou celý život a možná jsem ještě málo samostatná a řeším všechno s celou rodinou a všechno s nimi prožívám, ale vím, že tohohle bude to, co mě bude trápit nejvíc. V budoucnosti. Možná proto se jí tak bojím.

Bolest- no a nakonec, bolest. Kdo by se jí nebál? Bojím se bolesti, která zkazí štěstí. Bojím se, že příjde a zkazí mi určitou část života, na kterou pak bude zlé vzpomínat a úplně me rozežere, že se tím budu neustále ubíjet. Bojím se toho, co mi překazí radost a smích, že nebudu šťastná. Bolest, u které by mi doktor nepomohl.

Omlouvám se, jestli byl pro vás tenhle článek nějak negativní, to jsem nechtěla, jen mě napadlo, že je fájn uvědomit si náš strach a snažit se mu čelit! Tak ať se vám tak daří!:)

12 komentářů:

  1. Krásný článek<3
    Nejvíc s tebou souhlasím s tou budoucností, vystihla jsi to úplně přesně.. Mám strach z toho co bude, vadí mi, že nevím jak to bude, co bude.. Neskutečně mi to vadí a bojím se toho.
    A tma. Hrozně se bojím, když rozsvicuji světlo v pokoji, že přede mnou někdo nebo něco bude a prostě.. aggr.. Bojím se jí už od mala, ale zvláštní je na tom jedna věc. Bojím se jí jen doma. Je k tomu pár důvodů, které by byly až na moc dlouho.. :)

    http://blogilateskaty.blogspot.cz

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju♥
      Budoucnost je hrozně taková nepopsatelná věc, která mě děsně děsí.
      Z té tmy v pokoji mám taky vždycky hrozný strach, vždycky se bojím, že buď spadnu nebo na mě něco vybafne:D :)

      Vymazat
  2. Z budoucnosti mám nehorázný strach :/ stejně tak jako z osudu. Za to jsem se nějak nikdy nebála tmy, alespoň ne moc. Spíše jsem se bála toho, co v ní může být :) Můj snad největší strach je umřít a znovu se ožít i s pamětí. Třeba pohřebení zaživa a tak... To je snad to nehorší čeho se bojím, nemyslím si, že je to strach ze smrti samotné, ale z toho, že když už umřu ve stáří, chci zůstat mrtvá...:)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Osud mě taky dost děsí, to jsi šťastný člověk, neznám moc lidí, co by se jí nebáli. To jsem věci, které mě děsí neskutečně, ale nechtěla jsem o nich psát, protože jsem si už přišla šíleně negativní, celkově smrt a to po ní, je hrozně děsivé.

      Vymazat
  3. Psy: Konečne niekto taký! :D Mne tiež psy naháňajú hrôzu. Vždy, keď sme išli lesnou cestičkou ku starkému, dvaja malí hafani od susedov na mňa VŽDY útočili, a oca raz jeden z nich pohrýzol. U inej rodiny to bol zas vlčiak, ten ma hodil do pŕhľavy, lebo vraj hrať sa chcel, tak "skvelé". :)

    Tma: Presne tak, a najviac ma už doslova serú všetky tie hlášky "veď ťa tu nič nezožerie", "tmy sa nemusíš báť" (to sedí aj k strachu z pavúkov :D ). Proste je to tak, a nikto ma z toho nevyvlečie. Existuje zopár vecí, o ktorých viem, že sa s nami dejú/môžu diať počas spania, a už len z toho mám bobky. :D Priateľovi známi mali navyše živú skúsenosť s niečím zvláštnym, čiže ono to nie sú až tak výmysly, ale nejdem radšej strašiť, lebo nezaspíme. :D Sama doma ale nikdy nezaspím, radšej ponocujem, kým nezačne svitať.

    Doktori: A presne pre toto nikdy nechcem ísť na operáciu, aby niečo robili počas môjho spánku. Už len z toho, keď mi odstraňovali znamienka, som mala pocit, že ma idú zabiť. :D A nemám dôveru ani voči môjmu aktuálnemu gynekológovi, pretože raz už ma sklamal.

    Budúcnosť: Čakajú ma v najbližšej dobe pracovné pohovory, tak som zvedavá, či padne tá stará známa otázka "Kde sa vidíte o 5 rokov?" Dopekla, odkiaľ to mám vedieť?!?! :D

    Zvláštni ľudia: A najlepšie je, keď si všimnú, že sa im vyhýbaš. To potom je "radosť".

    K tomu všetkému ja sa ešte bojím istoty, alebo ako to napísať. Že aj keď nechcem, je isté, že musím sa umárať niekoľko hodín v práci (ešte nikdy som nepracovala, tak sa "teším" :D ). Že potom nebudem mať na nič voľný čas, a budem kvôli práci len taká troska. Že tu bude nejaký debilný zákon, vojna, proste vec, ktorú ja nezmením.
    Tak som si zas dobre počítala u Teba. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju děkuju moc za tak úžasný komnetář, jsem moc ráda, že ses se mnou takhle podělila a že se ti článek líbil.
      Přesně tak, naprosto souhlasím. Na vyřezávání znamínka mi naštěstí řekli, že nemusím, já měla strach, že mi uřažou celou ruku. Taky nechápu ty otázky, kde se vidím za 10 let, když sakra o tom nechci vůbec přemýšlet:D Historek na tmu znám spoustu, ale už nevím čemu veřit, takže radši ničemu:D

      S tou jistotou ti rozumím, taky mě to někdy děsí a dohání k šíleným úvahám:D
      Ještě jednou děkuju za komentář:)

      Vymazat
  4. Moc krásný článek! :) Strašně ráda čtu tvé články, vždycky se s tím úplně s žiju a přijde mi, jak kdybych to psala já.:))
    Já osobně se bojím lidí celkově a zvláštních obzvlášť, člověk nikdy neví, co od nich čekat. Par určitě také ztráty, hodně se bojím tmy, samoty, ale takové, že zbudu jenom já v takové temné místnosti a můj život nebude mít smysl (to se snad nestane:D), jinak se bojím i samoty o které píšeš ty, nechci ve sedět sama doma a nevědět, co si se sebou počít.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju moc♥ Ani nevíš jak moc mě tohle potěšilo, jsem za to hrozně moc ráda!:)

      Někdy mi lidi taky nahánějí strach, protože jejich povaha, se za tím vším hezkým může skrývat úplně jiná.
      Přesně tahle samota, spojená i s budoucnosti mě děsí!

      Vymazat
  5. ztráty a konce vždycky bolí :( dřív jsem se také bála samoty, ale když jsem pak nějaký čas
    byla úplně sama nebo jsem se tak cítila, tak jsem se to naučila překonat a díky tomu jsem vlastně potom poznala skutečné přátele a někdy je lepší být sám než obklopená falešnými lidmi :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Bolí moc.
      Je pravda, že je lepší být sám než falešnými lidmi, ale já právě se bojím toho, že ti falešní lidé budou všude kolem mě. A to bude opravdu horší než samota. :))

      Vymazat
  6. Doktorů se taky bojím :D úplně šíleně i když jsem měla jít jen preventivní prohlídku k dětské doktorce měla jsem strach a jako malá jsem vždycky hrozně brečela, že tam nechci.. mám to už od malička.. taky se bojím injekcí, což souvisí i s těmi doktory..
    a ten zvláštních lidí taky nemám dobrý pocit a když můžu vzdaluju se od nich co nejdál to jde

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Injekce jsou taky hrůza a doktoři spolu s nimi taky, protože jsou to oni, kdo nám je dává! Taky se vždycky vzdaluju a vyhýbám očnímu kontaktu jak nejvíc můžu:D

      Vymazat

Děkuju vám, za každý milý komentář!:) ♥