Už jste někdy měli ten
pocit, jako by se vám paty, chtěly odlepit od země, jako by jste se chtěli
dotknout nebes a jako by jste cítili, že to za chvíli určitě dokážete, protože
vaše radost by vás vynesla. Radost a touha by vás vznesli, a vy by jste cítili vítr
kolem vás.
Bylo zlé období. Hodně zlé období. Myslím, že tu pořád ještě
je, někde za rohem na mě kouká, ale já ho zazdila. Prostě se mi nelíbilo,
uložila jsem ho do zadní části hlavy. A smetla tu mlhu, kterou jsem měla
naprosto plnou hlavu. Vždycky tam byla jakási překážka. Které mi tam vadila a
věřte, že ať jsem se snažila jak jsem chtěla, prostě ji nešlo přeskočit, překonat,
nešlo nic, prostě mi nic nedovolovalo, dostat se přes tu překážku. A mě už to
nebavilo. Život byl moc nudný na jedné straně překážky. Chtěla jsem na druhou
stranu, ujít si jakousi cestu a počkat si, až přijde překážka další. Hodně mě
to nebavilo, hodně mě to utápělo. A pak přišel zlom. Maličký náznak, jen pár
slovíček, nepodstatná a běžná věc a ta tu mlhu odstranila. Po mlze přišla duha.
Krásná barevná, a na zemi, tam kde byl její pomyslný konec, byl slyšet smích.
Smích a radost, odrážející se do všech stran. Přišla duha, která svými barvy prozářila mysl.
Taková maličkost dokáže přinést duhu do mraků. Taková maličkost, dokáže
prozářit den. Nehledejme to ve velkých věcech, hledejme to v duze.
A pokusme se letět. Přišla duha, ale nepřišla jen duha. Ale
přišel ten nepopsatelně dokonalý pocit. Já cítila, jak se uvolňuju. Jak mě
všechno osvobozuje od všeho. Šla jsem parkem. Ano bylo to tehdy, kdy jsem šla
parkem a poslouchala jsem písničky. A najednou jsem si vzpomněla na všechno úplně
na všechno to pěkné. Chtělo se mi brečet. Ale né z toho, kvůli čemu jsem
plakávala měsíc. Ale z toho všeho co jsem našla pozitivního. Ze vzpomínek.
Vzpomínala jsem na ty krásné staré časy, které by mohli bdít v současnosti,
ale ony předčasně skočily. Ale měla jsem vzpomínky. A ty vykouzlila neskutečný
úsměv. Chtělo se mi letět. Měla jsem pocit, že se nohy začínají odlepovat ze
země. Že přelítávám svou překážku a kráčím si to cestou, s úsměvem na
tváři, vysychajícími slzy štěstí, hlavou vztyčenou na hoře, dýchala jsem vzduch,
který nebyl po dlouhé době těžký, ale úžasný. Naprosto úžasný. Vzpomínky
vytvořili, slzy, slzy vytvořili úsměv, ten vytvořil radost a všechno to dohromady
vytvořilo pocit, že za chvíli vzletím. Proto jsem nesla hlavu hrdě vztyčenou
nahoru, řekla si, že už nebudu plakat a pozorovala tu krásu, která mě nesla
nahoru a ze které se mi chtělo smát tak nahlas, že by se přidal každý a celý
svět by byl jen na malou chviličku opravdu šťastný!
Moc hezky píšeš, kočko. :)
OdpovědětVymazatAť už je jen dobře!
Děkuju moc!:) Myslím, že už dobře je!:)
VymazatTo jak píšeš je vážně neskutečný! Musíš v tom ještě hooodně dlouhou dobu pokračovat! :)
OdpovědětVymazatA ten pocit? Mám ho většinou taky z radosti.. . Ale musí být opravdu obrovská a nejlíp z maličkosti(ale co je maličkost, že?-_-).. Většinou to je jako by moje tělo mělo zůstat ležet na zemi, ale duše, která je plná radosti, která si tu radost uvědomuje by mohla umřít a byla by spokojená, mohla by se vznést. Místo křídel má radost, která ji nadnáší. .. :))
http://blogilateskaty.blogspot.cz :)
Děkuju, doufám, že dlouho budu!:)
VymazatRadost, je to, co nás nese nahoru, přesně tak!:)
Tvoje články jsou opravdu moc moc TOP, strašně se mi líbí, jak píšeš. Jaký máš styl psaní, prozatím mě se začíná moje podzimní deprese :D :)
OdpovědětVymazathttp://gilraen-camellie.blogspot.cz/
Jejda děkuju moc, hrozně mě to těší!:O♡
VymazatPíšeš opravdu překrásně, já takový talent nemám a to hlavně díky tomu ,že jsem vysoký optimista a snažím neřešit ty hrozné věci, co jsou kolem nás.Když si čtu tvoje články, uvědomím si jaká je realita. Přeju hodně štěstí! :) www.adele-seven.blogspot.cz
OdpovědětVymazatDěkuju moc moc moc, jsem ráda, že moje články dávají takový pohled!! Já jsem taky docela optimista ale asi ne tak mic, abych takové věci neřešila:)
VymazatKrásne napísaný článok. :) Takto by sme sa mali cítiť každý jeden deň, tak, aby sa nám chcelo lietať a aby sme boli šťastní. :)
OdpovědětVymazatPS: Nerozmýšľala si niekedy o tom, že by si sem na blog napísala nejakú poviedku alebo nejaký príbeh? Ide ti to naozaj veľmi dobre!
Pekný večer praje Sophie .
Děkuju mockrát! :) o tom jsem ještě nepřemýšlela, asi bych nevěděla o čem přesně psát, ale děkuju moc!:O♥
VymazatZajímalo by mne, co byl pro tebe ten zlom, o kterém píšeš takhle: "A pak přišel zlom. Maličký náznak, jen pár slovíček, nepodstatná a běžná věc a ta tu mlhu odstranila." :)
OdpovědětVymazatCo tě tedy přimělo vidět věci jinak.
www.infinitetreasure.blogspot.cz
Mě by možná taky zajímalo, jak se díky pár písmen mohla stát tohle, protože ty písmena by byli jindy hodně laciné!
Vymazat