sobota 1. listopadu 2014

Já prostě letím!

Už jste někdy měli ten pocit, jako by se vám paty, chtěly odlepit od země, jako by jste se chtěli dotknout nebes a jako by jste cítili, že to za chvíli určitě dokážete, protože vaše radost by vás vynesla. Radost a touha by vás vznesli, a vy by jste cítili vítr kolem vás.



Bylo zlé období. Hodně zlé období. Myslím, že tu pořád ještě je, někde za rohem na mě kouká, ale já ho zazdila. Prostě se mi nelíbilo, uložila jsem ho do zadní části hlavy. A smetla tu mlhu, kterou jsem měla naprosto plnou hlavu. Vždycky tam byla jakási překážka. Které mi tam vadila a věřte, že ať jsem se snažila jak jsem chtěla, prostě ji nešlo přeskočit, překonat, nešlo nic, prostě mi nic nedovolovalo, dostat se přes tu překážku. A mě už to nebavilo. Život byl moc nudný na jedné straně překážky. Chtěla jsem na druhou stranu, ujít si jakousi cestu a počkat si, až přijde překážka další. Hodně mě to nebavilo, hodně mě to utápělo. A pak přišel zlom. Maličký náznak, jen pár slovíček, nepodstatná a běžná věc a ta tu mlhu odstranila. Po mlze přišla duha. Krásná barevná, a na zemi, tam kde byl její pomyslný konec, byl slyšet smích. Smích a radost, odrážející se do všech stran.  Přišla duha, která svými barvy prozářila mysl. Taková maličkost dokáže přinést duhu do mraků. Taková maličkost, dokáže prozářit den. Nehledejme to ve velkých věcech, hledejme to v duze.


A pokusme se letět. Přišla duha, ale nepřišla jen duha. Ale přišel ten nepopsatelně dokonalý pocit. Já cítila, jak se uvolňuju. Jak mě všechno osvobozuje od všeho. Šla jsem parkem. Ano bylo to tehdy, kdy jsem šla parkem a poslouchala jsem písničky. A najednou jsem si vzpomněla na všechno úplně na všechno to pěkné. Chtělo se mi brečet. Ale né z toho, kvůli čemu jsem plakávala měsíc. Ale z toho všeho co jsem našla pozitivního. Ze vzpomínek. Vzpomínala jsem na ty krásné staré časy, které by mohli bdít v současnosti, ale ony předčasně skočily. Ale měla jsem vzpomínky. A ty vykouzlila neskutečný úsměv. Chtělo se mi letět. Měla jsem pocit, že se nohy začínají odlepovat ze země. Že přelítávám svou překážku a kráčím si to cestou, s úsměvem na tváři, vysychajícími slzy štěstí, hlavou vztyčenou na hoře, dýchala jsem vzduch, který nebyl po dlouhé době těžký, ale úžasný. Naprosto úžasný. Vzpomínky vytvořili, slzy, slzy vytvořili úsměv, ten vytvořil radost a všechno to dohromady vytvořilo pocit, že za chvíli vzletím. Proto jsem nesla hlavu hrdě vztyčenou nahoru, řekla si, že už nebudu plakat a pozorovala tu krásu, která mě nesla nahoru a ze které se mi chtělo smát tak nahlas, že by se přidal každý a celý svět by byl jen na malou chviličku opravdu šťastný!

12 komentářů:

  1. Moc hezky píšeš, kočko. :)
    Ať už je jen dobře!

    OdpovědětVymazat
  2. To jak píšeš je vážně neskutečný! Musíš v tom ještě hooodně dlouhou dobu pokračovat! :)

    A ten pocit? Mám ho většinou taky z radosti.. . Ale musí být opravdu obrovská a nejlíp z maličkosti(ale co je maličkost, že?-_-).. Většinou to je jako by moje tělo mělo zůstat ležet na zemi, ale duše, která je plná radosti, která si tu radost uvědomuje by mohla umřít a byla by spokojená, mohla by se vznést. Místo křídel má radost, která ji nadnáší. .. :))

    http://blogilateskaty.blogspot.cz :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju, doufám, že dlouho budu!:)
      Radost, je to, co nás nese nahoru, přesně tak!:)

      Vymazat
  3. Tvoje články jsou opravdu moc moc TOP, strašně se mi líbí, jak píšeš. Jaký máš styl psaní, prozatím mě se začíná moje podzimní deprese :D :)

    http://gilraen-camellie.blogspot.cz/

    OdpovědětVymazat
  4. Píšeš opravdu překrásně, já takový talent nemám a to hlavně díky tomu ,že jsem vysoký optimista a snažím neřešit ty hrozné věci, co jsou kolem nás.Když si čtu tvoje články, uvědomím si jaká je realita. Přeju hodně štěstí! :) www.adele-seven.blogspot.cz

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju moc moc moc, jsem ráda, že moje články dávají takový pohled!! Já jsem taky docela optimista ale asi ne tak mic, abych takové věci neřešila:)

      Vymazat
  5. Krásne napísaný článok. :) Takto by sme sa mali cítiť každý jeden deň, tak, aby sa nám chcelo lietať a aby sme boli šťastní. :)
    PS: Nerozmýšľala si niekedy o tom, že by si sem na blog napísala nejakú poviedku alebo nejaký príbeh? Ide ti to naozaj veľmi dobre!
    Pekný večer praje Sophie .

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju mockrát! :) o tom jsem ještě nepřemýšlela, asi bych nevěděla o čem přesně psát, ale děkuju moc!:O♥

      Vymazat
  6. Zajímalo by mne, co byl pro tebe ten zlom, o kterém píšeš takhle: "A pak přišel zlom. Maličký náznak, jen pár slovíček, nepodstatná a běžná věc a ta tu mlhu odstranila." :)
    Co tě tedy přimělo vidět věci jinak.

    www.infinitetreasure.blogspot.cz

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Mě by možná taky zajímalo, jak se díky pár písmen mohla stát tohle, protože ty písmena by byli jindy hodně laciné!

      Vymazat

Děkuju vám, za každý milý komentář!:) ♥