neděle 7. září 2014

Nedělní odpočinek 0.4.- První tyden školy?!!


Když jsem tuhle rubriku vymýšlela, netušila jsem, že mě během školního ruku bude mučit představa nacházejícího dne!


Pořád jsem se nevzpamatovala. Pořád bych nejradši ležela celý den v posteli u filmu jídla a blogu a vstávala jedině na záchod, umýt si ruce a nebo si udělat nové jídlo. A když si člověk zvykne na takový život, těžko se mu vyhrabe sotva na ten záchod natož každý den ve tři čtvrtě na sedm, je to trošku obtížnější.

 

 
A navíc, moje naivní představy, jak to bude všechno fajn, jak bude sranda a jak se na ty lidi těším, upřímně, jsem trošku zklamaná. Z mnoha lidí a hlavně lidi co jsou mými přáteli, se přes prázdniny, pouhé dva měsíce stali lidi, co mě sotva pozdraví a žádná sranda s nima teda fakt není. Mezi těmi mnohy jsem si našla čtyři. A to jsem naprosto upřímná. Mezi mnoha lidmi, kteří byli mými přáteli jsem si našla čtyři, se kterými si ve škole ráda povídám, a z toho jen jeden, na kterého se ž hodinu nedočkavě těším, až s ním budu moct pokračovat v rozhovoru, který jsme během 10ti minutové přestávky začali. Takže v celku hodně smutné.


A co hlavně? Nedokážu se vžit do toho nového rytmu života. Do toho, že to má teďka nějaké postupy, musím se něčím řídit, nějaký řád, nebo aspoň něco. Přijdu domů a absolutně nemám náladu na nějaký úkol, učení, chabé opakování a nebo snad jen stupidní chystání do školy. Takže mě momentálně přešla chuť do života. Ztratilo to barvy. Všechno co bylo pestré, je teď absolutně neviditelné. Což je pro mě dost smutné. Všechny představy testů a všeho toho co musím, se mi absolutně hnusí a vyvolávají něco, podobnému pláči.

Věděla jsem, že bude těžké najít stálí zvyk, ale, když jsem o tom přemýšlela, netušila jsem, že mě to bude, až tak moc mučit.
 
A co ještě? Mohli jste si všimnout, že se na mém blogu objevoval článek každý den, protože upřímně, tenhle týden jsem čas zatím měla, takže jsem články prostě psala, jenže jsem zjistila, že vy jste většinu z nich vůbec nepřečetli. Já to samozřejmě chápu, je škola a asi jste všichni měli spousty učení a nekašlaní na školu jako já a mě to od příštího týdne začne taky, takže články každý den nebudou. Ze dvou důvodu. Jeden, že nemá cenu to psát, když si to stejně skoro nikdo nepřečte, takže je podle mě dost zbytečné to psát a za druhé, už stejně nebude v následujících týdnech takový čas psát a myslím, že škola, mi vezme i všechnu chuť. Ale samozřejmě budete mít na blogu k dizpozici články z předešlých dnů, a hlavně z tohoto prvního týdne.

 

                                                  A  byl váš první týden školy?

                                                             Natali.

                                              
 
 
 

9 komentářů:

  1. Šlo to,no ale taky jsem byla zklamaná.A můj denní rozvrh přes prázdniny : vstát,jíst,blog,procházka,spánek... byl ideální. A teď to,že zítra vstávat v 6 je odporná..
    + k té písničce Stay with me,ti hodím cover https://www.youtube.com/watch?v=97aHKPKy_Rg podle mě je boží :3 :D

    http://gilraen-camellie.blogspot.cz/

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jojo, ale snad si za chvíli zvyknu i na jiný režim než na ten prázdninový:) To se určitě mrknu, děkuju:)

      Vymazat
  2. jé, podobné pocity mám taky, už ted se mi tam nechce :D a to ještě zbývá 9 a půl měsíce :( no snad tohle bude fajn rok :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já to radši nepočítám, protože by mi to utíkalo ještě pomaleji, ale taky doufám v hezký rok!:)

      Vymazat
  3. ja mám ešte prázdniny :D. ale nie, nebudem hnusná... :D.

    chápem, poznám to... teda, na prvé týždne školy som sa vždy veľmi tešila. nebola som síce šprt, ale radili ma medzi nich, aj keď som mala aj trojky...

    ale po prečítaní tak depresívneho článku. dievča, toto nevidím len ako školský problém. ale nie som psychológ.

    druhá vec je tvoj posledný odstavec o blogu. ak to robíš len pre to, aby ťa ľudia milovali a obivovali, tak na to fakt ale rýchlo zabudni. nechcem byť zlá, ale takýto postoj som už videla na viacerých blogoch a poviem ti, naozaj ma to serie. nepíšte blog, ak to nerobíte s láskou. nepúšťajte sa do niečoho, v čom vidíte rýchli úspech, pretože to tak nie. prestaň písať, ak ťa to nebaví, pretože ak chceš, aby to niekto čítal, nemôžeš sa k tomuto takto stava. z vlastnej trojročnej skúsenosti blogovania ti poviem, že to nie je len sadnúť si, napísať pár blbých riadkov, dať k tomu obrázok z netu v téme a čakať, že to zožerie celý svet. z vlastnej skúsenosti ti poviem, že je to hora času, ktorú tomu venuješ, neskutočne veľká trpezlivosť, ktorou si musíš prejsť, dokonca aj obetovanie vlastného súkromia, veľkej čiastky peňazí a časť svojho ja. byť "tou úspešnou blogérkou", ktorou tak všetci veľmi chcú byť nie je len tak. je to tvrdá práca a tie "najúspešnejšie" tomu obetovali celý svoj život. áno, je to ich práca, ale je to to jediné, čím žijú. každodenné behanie svetom, nepustenie fotoaparátu z rúk a stále sedenie nad mobilom či notebookom a pridávanie článku za článkom. to je to, čo ich robí tým, kým sú - drina. a ak jednoducho niečo neobetuješ a nezatneš zuby, tak na to zvysoka kašli, pretože to nepríde samo.

    mrzia ma moje tvrdé slová, ale už nevládzem chodiť a čítať tieto biedne riadky na každom 5. blogu... a nemysli si, že to nik nečíta. to, že nemáš 50 komentárov neznamená, že si to nik nepozrel. ľudia, hľaďte na svoju štatistiku, na čo ju potom v bloggeri máte?

    prepáč, neber to osobne. som veľmi pravdovravná a jednoducho som to musela napísať. neskrývam sa za anonymov, nemám sa prečo. som kto som a poviem si, čo si myslím. prepáč, ak som nejak urazila, nechcela som. chcela som len otvoriť oči tebe a možno iným, ktorí majú k veci podobný postoj.

    vďak.
    Kejmy ♥.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Vůbec si mě neurazila, ale já nechtěla a ni neměl ten odstavec znít takhle. Mě rozhodně nejde o nějakou popularitu a ni 50 komentářu nebo něco z toho co i říkala. Samozřejmě to všechno potěší, ale chtěla jsem tím říct, že už prostě není tolik času to psát a, když člověk vidí, že mu přibyde komentář, má z toho samozřejmě radost a větší chuť psát a když to nevidí, tak ho to možná i mrzí, ale jde přes to dál. Blogování možná není o popularitě, ale uznejme si, že každému udělá radost komentář a když tam ty komentáře nejsou, tak si řekne, že ten článek asi není zdaleka tak dobrý jak si myslel. Když jsem z blogem začínala, nečekala jsem, že se dostanu až tak kde jsem, že se na to nevykašlu a že pár těch komentářů vůbec bude, jsem prostě nečekala, jestli mi rozumíš. Takže články nepíšu pro popularitu, ale pro radost, protože upřímně, co je vůbec být populární? Že o tobě lidi vědí a čtou tě, ano ale co bych z toho já sakra měla být populární. Neříkám, že by mě to netěšilo, ale nepotřebuju to. Takže mě mrzí, že sis pod tímto odstavcem představila tohle, příště se pokusím napsat to více srozumitelně, aby si pode mnou lidi nepředstavili pinku volající do světa o slávu, která píše články jen pro komenty a né s láskou a pro zábavu. To je všechno. Jsem ráda, že jsi mě na to upozornila:) Děkuju:)

      Vymazat
    2. A abych ještě dodala. Podle mě je blog proto, aby lidem sděloval svoje zážitky, pocity, popřípadě tedy recenzoval kosmetiku, já si ho založila proto, aby mi dělal radost a měla jsem chuť. Ale blog je především proto, aby lidé sdělovala okolí kouskek sebe a aby lidé jejich článek ohodnotili a komentář přece k tomuto ohodnocení slouží. A že si někdo sleduje statistiky? Omlouvám se, ale myslím, že to dělá každý. Ať si každý namloouvá co chce, ale děláme to všimni. Kontrolujeme statistiky a čekáme reakci lidí. Protože proč by jsem si psali blog, když by jsme nechtěli reakci lidi. Promiňte, ale když by jste nechtěli reakci lidí, tak proč si psát blog? K tomu si můžu použít vlastní deník a reakce lidí mi může být u prdele. Ale my na reakci čekáme. A čeká každý. Bez výjimky. Někdo čeká u počítače jestli nabyde komentář a někdo čeká v podvědomí. Takže myslím, že na tomhle není absolutně nic špatného. Vm, že si o tom mluvila jinak, ale já o tom mluvím celkově. A podle mě, říkat, že vám příjde, že váš blog poslední dobou nikdo nečte. Co na tom? Je to váš pohled, vás to mrzí a nemáte chuť psát a když tohle někdo podotkne, je to naprosto jeho věc a je to třeba to, že ho to mrzí a že by byl rád, kdyby jste na jeho blog zase zavítali.
      Nechci tím nic rážet, opravdu to nemyslím zle, vulgárně ani nic, jen jsem to chtěla dodat, doufejme, že mě za to nijak neodsoudíte.

      Vymazat
  4. Je mi to docela líto, ale musím v něčem opravdu souhlasit s Kejmy, i přesto, že jsem úplný blogový amatér. Ale prostě je to vidět a poznat, když člověk píše jen kvůli slávě a věcem zadarmo třeba.
    Každopádně je mi hodně líto, že se ti ve škole tolik nelíbí, ale pamatuj, že nezáleží na počtu kamarádů, ale na kvalitě! A pokud máš jednoho dobrého kamaráda, nemusíš se vůbec trápit, i to je štěstí! :)

    www.infinitetreasure.blogspot.cz

    OdpovědětVymazat

Děkuju vám, za každý milý komentář!:) ♥