Poslední dobou jsem si našla hodně věcí, které mi jednoduše
přirostli k srdci a já si začala jejich podstatu v mém životě
uvědomovat. Po čase se to zase obmění,
ale vždycky je něco nebo snad někdo koho, nebo co bych opravdu ztratit nemohla.
Nemohla bych se představit žít bez toho a ztráta toho, by mě asi dosti bolela.
Asi v pěti letech jsem měla taštičku a v ní nosila
svojí plyšovou krysu. Tu kterou ještě pořád prodávají v IKEI. Já jí
naprosto milovala. Byla šedá a já jí měla fakt všude. Pamatuju si, jak jsem
stála v obchodě a vybírala papučky do první třídy a krysu měla samozřejmě
u sebe a všechny prodavačky, které nás znaly se mě ptaly proč jí nosím pořád u
sebe. A já nevěděla proč. Prostě jsem jí milovala a neodešla jsem z domu,
dokud jsem jí neměla.
Jako malá jsem byla stejná jako teďka a vždycky když jsme
někam jeli, měla jsem svůj pojízdný batůžek, ve kterém jsem měla ty svoje
dětské blbůstky a nikdo nechápal proč to s sebou tahám i do obchodu.
V batůžku jsem vždycky měla haldu knížek a všech svých milionu plyšáku.
Plus svůj moc „tajný“ deníček a pastelky v pouzdru. A když jsme jednou
odjeli na chatu a já ho neměla, hrozně jsem brečela a byla na sebe šíleně
naštvaná, že jsem si ho do toho auta prostě nedala. A proč? Protože mi to
přirostlo k srdci.
Stejně jako mám teďka mobil a notebook (ano dítě moderní
doby) tak jsem předtím měla hračky. V mobilu mám nastahované obrázky,
písničky, různé poznámky a kalendář, kde mám svoje plány a všechno.
V notebooku mám všechny články, fotky a bez toho bych byla úplně ztracená.
Stejně tak moje sada deníků, kterou miluju nejvíc na světě a kdybych to
ztratila, tak bych se ztratila i já sama. Stejně jako moje další zápisníky, a
to hlavně diář ve kterém je den po dni vypsaný snad každý můj den. Akce, testy,
referáty, úkoly, školní mše a podobné věci.
A lidi. Dva lidi, které nechci zradit ani ztratit, protože vím, že by mě ztráta bolela. Jinak, než těch předešlých věci, ale bolela. Protože si nedokážu představit, jak moc by byl tenhle svět prázdný, kdyby tady nebyli.
A proto jsem se rozhodla hlídat si věci, co naprosto miluju,
a činnosti, které miluju, dělat co nejvíc, abych když už bych nemohla, věděla,
že jsem si toho pořádně užila. Takže děkuju za všechny ty lidi co mám a budu
jich cenit, a věci, hlídat abych nemusela smutnit nad ztrátou mých miláčků.
A co přirostlo k srdci vám?
A co přirostlo k srdci vám?
Já bych našla spoustu věcí, které bych pod tenhle název mohla zařadit, ale po nějaké době bych je začala srovnávat a přemýšlet jestli právě tahle maličkost sem patří.. Achjo.. :\ =D
OdpovědětVymazatKaždopádně krásný článek! :33 =)
- http://blogilateskaty.blogspot.cz
Ano, to asi jo, ale takové té zasadní chvíli setrvají:) Děkuju moc:)
Vymazatjeee, originální nápad po delší době, pěknyyyy :-)
OdpovědětVymazatmě nejvíc přirostl k srdci plyšák, internet a moje nejlepší kamarádka<3
Děkuju moc) dobry výběr
VymazatMoc hezký článek! :) Já kdybych ztratila fotky, nebo se všechny smazali (což už se mi jednou stalo) ztratila bych minulost, vzpomínky. Strašně si na fotkách zakládám a když to jde vyvolávám si je a vyvěšuji po pokoji:)
OdpovědětVymazatDěkuju:) Jo já taky, chystám se vyvolat ty nejhezčí a vyvěsit na šňůru v pokoji:)
VymazatNa tu krysu si poamatuju! Měla si ji radši než mě! :D
OdpovědětVymazatCo přirostlo k srdci mě? Víš, že ani nevím... Poslední dobou spíš všechno ztrácím a tak trochu se snažím na nic se navázat, ale pochopitelně to nejde. Asi bych řekla tu klasiku jako přátelé, rodina a v mém případě i blog. Zvláštní... Nasadila jsi mi brouka do hlavy! :)
http://my-little-boring-me.blogspot.cz/
Promiň, byla jsem malá, teď bych tu krysu za tebe neměnila:D
VymazatJé to jsem ráda, že to vůbec umím:)
Krásný článek :)
OdpovědětVymazatDěkuju mockrát:)
VymazatNádherně jsi to napsala. Já nemám věci,které mi přirostli k srdci, ale jako malá jsem je měla. Tedy spíše jen jednu věc a to takového plyšáka v podobě berušky. :D
OdpovědětVymazat-CrazyJull (crazyjull.blog.cz)
Děkuju moc:) Jo podle mě, měl každý plyšáka, na kterého by nedal dopustit!:)
Vymazat